Nevzdám se tě (ShigaDeku)

💙1💚

Izuku - normálně
Shigaraki - tučně
Ostatní - podtrženě
(Poznámky autorky - šikmě)

Izukův pohled

Jako každé ráno mě vzbudí otravný zvuk budíku. Vylezu otráveně z vyhřáté postele a jdu si udělat ranní hygienu, když přijdu do kuchyně tak nikde nevidím mámu jenom na stole talíř se snídaní a vedle talíře vzkaz.

Dobré ráno Izuku, musela jsem na 14dní akutně odjet, v lednici máš na 2dny uvařeno, nic si prosím tě neudělej a každý večer mi zavolej. Mám tě ráda
S láskou máma

Aha, takže máma bude 14dní pryč, no snad to nějak přežiju a nepodpálím dům.
Když už mám všechno hotové, obuji si svoje červené tenistky, na záda si vezmu svůj žlutý batoh a vyrázím do školy. Vyjdu z bytu, zamknu a jdu směr U.A.
Po cestě do školy slyším známí a někdy až otravný hlas mojí kamarádky Uraraky, mám jí rád ale někdy je dost otravná.

Uraraka: ''Ahoj Deku-kun.''

Izuku: ''Oh, ahoj Uraraka-san.''
Pozdravil jsem jí a po zbytek cesty mluvila jenom ona a o svých problémech. Ugh... dnešek ještě nezačal a už chci aby skončil, když už jsme konečně byli u školy, tak zdálky už na nás mával Iida.

Iida: ''Ahoj Midoriyo a Urarako.''

Pozdravil nás Iida a hned jsme šli do třídy.
Hned jak jsme došli do třídy už slyším jak na mě někdo řve.

Bakugou: ''Deku!!!''

Izuku: ''A-ahoj K-kachan c-co po-potřebuješ?''
Vykoktal jsem ze sebe

Bakugou: ''Dneska půjdu k tobě domů a uděláš mi všechny úkoly, a pokud uděláš jedinou chybu tak si mě nepřej!''

Izuku: ''D-dobře Kachan.''

TIME SKIP

Konečně zazvonil zvonek k ukončení poslední hodiny, i když jsem se moc netěšil domů, doufám že mě Kachan nezmlátí.
Když jsme šli na oběd seděl jsem vedle Uraraky a Iidy (jako vždycky).
Po obědě když jsem šel domů něco nebo spíše někdo mě chytl za rameno a přirazil ke zdi. Docela to bolelo tak jsem trochu sykl, když jsem se koukl kdo to byl tak tam stál Kachan.

Bakugou: ''Neříkál jsem náhodou že mi dneska uděláš domácí úkoly!''

Izuku: ''P-promiň K-kachan já za-zapomněl'' Vysoukal jsem ze sebe.
Zničehonic mi přistála pěst na obličeji, sykl jsem bolestí ale snažil jsem se nebrečet, Kachan do mě začal i kopat a u toho i něco řval ale to jsem moc nevnímal, jediné co jsem vnímal byla strašná bolest a taky jak mi z očí lezou slzy.

Bakugou: ''Tohle tě naučí nezapomínat ty pytomej šprte.''

Izuku: Pak když už konečně toho nechal tak odešel a já zůstal ležet na zemi, když jsem začínal postupně přicházet o vědomí, tak poslední co jsem viděl byly něčí červené boty, pak jsem už vnímal jen tmu.

Shigarakiho pohled

Když jsem se jako každý den procházel, najednou jsem viděl 2 studenty, jeden ležel na zemi a ten druhý si z něho dělal kopací pytel.
Když už toho nechal, tak odešel a toho druhého tam nechal ležet, když jsem k němu přišel tak měl skoro všude modřiny a z hlavy mu tekla krev.
Napsal jsem Kurogirimu aby mi udělal warp, a toho kluka jsem vzal s sebou.

Ahoj lidi👋, takže dneska bych to asi ukončila tady.
Neodčekávejte od toho nic extra, protože jsem v tom začátečník a omlouvám se za špatnou gramatiku🙏😅
Nevím jak často budu vydávat kapitoly tak mě prosím vás nezabte😂
Zatím čus bus kakabus
Vaše Kiki(╯3╰)