Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

11. kapitola

„Amando," zasyčel Chris a zamával jí před obličejem, ale ta ho ignorovala. Byl pro ní důležitější mobil.

Chris se obrátil zpátky ke mně. „Začneme?" šeptla jsem automaticky a koutkem oka jsem zaznamenala přikývnutí a pak i to, jak si prohrábl své světle hnědé vlasy. Ten pohyb mi byl tak povědomý. „Nemáš ty bratra?" zeptala jsem se a prohlédla si ho od hlavy k patě.

„Jdeme," ignoroval mojí otázku, ale já se nehodlala jen tak lehce vzdát.

Ukázal kamsi za sebe a já se vydala za ním, jako ptáčátko za svou matkou. Vlastně jsem neměla ani na výběr. Nemohla jsem čekat, že tam na mě čeká místnost mých snů.

„Vážně nemáš bratra?" zeptala jsem se znova, když jsme vstoupily do místnosti, která měla na zemi plno matrací a o zdi opřené různé nástroje. Byla velká asi jako tělocvična ve škole a stěny byli vymalované do modra.
„Záleží na tom, O'neonová?"

„Mně ano," procedila jsem mezi zuby a naštvaně se na něj podívala.

„Takže si vyber zbraně, s kterými umíš nejlépe," konstatoval, ale duchem byl někde jinde, aspoň já si to tak myslela.

Otočila jsem se a vrtěla hlavou. „Arogantní debil," šeptala jsem, když jsem přistoupila ke stolu, na kterém byly vyřezané různé nápisy.

„Já to slyšel," zabručel a já se zašklebila.

„Já to slyšel," napodobila jsem ho a vzala si nůž a pistol.

„Vážně?" zachechtal se Chris, když jsem mu podávala zbraně. „Ty to umíš s touhle zbraní?" Podezíravě mě pozoroval, ale tak, tak zadržoval smích.

Pokrčila jsem rameny. „Máš s tím problém?" řekla jsem nenuceně.

Chris mě nadále podezíravě pozoroval a pak se dal do smíchu. „Tak malá a už nebezpečná."

„To mám od narození," povzdechla jsem si a odstoupila od něj a hodila nožem do stěny. „Co teď?"

„O'neonová."

Naštvaně jsem se na něj otočila. „Melanie," informovala jsem ho.

„Melanie, neměla by sis tu dělat nepřátele. Podle tvých znalostí a informací, co mám od ředitele, bys mohla projít, ale když si tu uděláš nepřátele, tak to budeš mít..."

„Na hovno," přerušila jsem ho. „Já to vím, ale to ty se nechováš jako pravý gentleman, debile," vrátila jsem mu to. „Myslíš si, jaký si borec, že jsi na této škole, ale přitom se posmíváš každému, koho uvidíš," pokračovala jsem. „Já to zvládnu, jako ty."

„Já, že jsem debil?" zašklebil se, ale začínal rudnout. Asi jsem ho naštvala.

„Tak nějak, ale..."

„Ticho!" křikl a chytil mě za zápěstí a pořádně ho stiskl. Pak udělal to samé, co Owen. Převrátil si mě dozadu a já se teď o něj zády opírala. „Nemluv," sykl podrážděně. „Teď tě pustím, a abychom nemusely být spolu ani o minutu déle, tak jdeme udělat tu zkoušku a pak si běž, kam chceš."

Uchechtla jsem se, ale přikývnula a on mě pustil. Otočila jsem se k němu čelem a odstoupila od něj. Musela jsem se ovládat, co to jen šlo. Takhle dvakrát v jeden den si ze mě nikdo dělat srandu nebude.

Usmála jsem se a rychle kopla Chrise do koulí. Jak to tak vypadá, tak dobře se zas neumím ovládat, jak jsem si myslela.

„Bolelo to?" uchechtla jsem se, když se Chris chytnul za bolavé místo a přikrčil se.

„Ty mrcho," odsekl.

Založila jsem si ruce na hrudi a pootočila se ke dveřím. Chyba. Chris mě podkopl a já padla na zem, jako pytel brambor. Příšerně to bolelo.

Ležela jsem na zemi a dívala se do Chrisových očí, které se zúžily, a když se připravil mě kopnout, tak jsem se odkutálela pryč a postavila se.

Povzdychla jsem si a podívala se na něj a pak na místnost. Kolem mě bylo tolik zbraní, že jsem tušila, že po mě začne střílet nebo házet nože. Taky by mohl ke mně přijít a zlomit mi vaz, ale to nevypadalo na jeho styl.

„Už ses uklidnil?" optala jsem se a přiblížila se k němu. Začala jsem ho obcházet a doufala, že ho nějak dostanu. Věděla jsem, že nás někdo sleduje. Měla jsem takový ten divný pocit v zádech.

Chris měl na nakrku modřinu, které jsem si všimla, až když jsem se dívala do jeho zad. Nadále, ale měl svůj typický postoj, kterým se snaží zatajit minulost. Každý to tady dělal. „V dětství ti umřel otec, který tě miloval, nepletu se?" navrhla jsem a pozorovala jeho reakci, která se postupně projevovala. Kousnul se do rtu a tím se to potvrdilo. „Tak ses zaměřil na staršího bratra, který tě taky nechal později na holičkách a teď si tady," pokračovala jsem a přiblížila se k němu. „Jsi tu sám," řekla jsem a rty se mi zkroutili do úsměvu. „Tvůj bratr se ti nevěnuje a ty mu dokazuješ, že můžeš být tak dobrý, jako on," usmála jsem se na něj. „Doufal si, že s tebou bude trávit nějaký ten čas, ale mýlil ses. Má tu svou partu a ty tu svou."

Chris se na mě díval, jako na nějakého malého švába, kterého by rád zašlápnul.

Otevřely se dveře. „Chrisi, máš už tu novou holku hotovou?" zeptal se něčí hlas a já ho poznala. To si ze mě děláte sakra srandu, pomyslela jsem. Pak jsem uslyšela kroky. Malé tiché krůčky.

„Právě jsme skončily," řekl Chris, a když jsem se otáčela, jen jsem na Amandu zírala. Na její zamračené tváři byl tentokrát úsměv. Tleskala radostně a opírala se o velmi známého kluka.

„Nate," usmála jsem se na něj sladce. Tak proto mi byl Chris tak povědomý. Měl obličej jako Nate. Nečekala jsem, že ho tu potkám.

„Mell, jak rád tě vidím," poškádlil mě Nathaniel. Měl na sobě tmavě modré triko a zelené oči zářily v kontrastu s černými vlasy.

„Běž se vycpat," opáčila jsem a otočila se na Amandu. Mohlo mě napadnout, že tahle zkouška bude jen léčka. „Můžeme jít na tu další zkoušku?"