Bassists Do It Deeper || pozastaveno

0.8

0.8 dancing in a moonlight

"Víš, že nejsem doopravdy na sračky?" posadil se na sedačku a když jsem chtěla rozsvítit světla, upoutal mou pozornost tím, co řekl. "Huh?" podívala jsem se na něj, na rtech mu hrál vítězný úšklebek. "Jenom jsem to hrál, abych nám zařídil nějaký čas o samotě." Už zase? Skončí to stejně jako před pár dny. Jednou věcí, kterou na Calumovi absolutně nechápu je, proč tohle dělá? Snaží se mě svést, ale neměl by to dělat. Máme spolu udržovat sex, nemůžu si dovolit zamilovat se do něj a jasně jsem mu to dala najevo. Tak proč nehodí zpátečku? Proč dělá všechno, co může, jen proto, abych spadla? Nejlépe přímo do jeho náručí.

"To jako myslíš vážně, Calume?" řekla jsem poněkud naštvaně. To už vstal a došel ke mě, samozřejmě jsem couvla a byla trošku oslepená měsíčním svitem, který byl o to znásobený, že na mě zářil skrze zrcadlo, které bylo -netuším proč- v obýváku. Hned vedle prosklené stěny, vedoucí na zimní zahradu a taky na normální zahradu za ní.

"No tak" jeho ruce si našly můj pas, kde je nechal odpočívat. Při čemž se naše očela opřela o sebe a já zavřela oči. Tohle je tak špatně. Ale cítím, že je to tak správné. Chtěla jsem ho odstrčit a zastavit naše zbližování, protože to byla správná věc, ale cítíla jsem, že to bylo špatné. Přesně jak je v Counting Stars od One Republic - I felt something so right, doing the wrong thing and I felt something so wrong, doing the right thing. Těhle pár slov se mi okamžitě vybavilo v hlavě, když se Calum začal pohybovat v jednoduchém základním kroku.

Dala jsem si ruce za jeho krk a hlavu si přitulila k jeho krku. Objímal mě velmi pevně; tak pevně, že by se mezi nás nevešel ani ten nejtenší ubrousek nebo kapesník. A dále jsme pokračovali v našem malém kolečku, opakujících se krocích. Za svitu měsíce, bez hudby, obklopeni tichem velkého prázdného domu. Obklopeni tichým šumem z venší.

Po tváři mi stekla slza, kterou jsem si okamžitě bez povšimnutí utřela hřbetem mého zápěstí. Cítila jsem, že jeden z nás padá (tak znova: fall in love = zamilovat se, odtud padá = fall) a já jsem to nebyla. Cítila jsem jak spokojený Calum v tomhle okamžiku byl a já věděla, že padá. A tak stejně jsem věděla, že spadne hodně, hodně hluboko. Protože já tam nemohla být, abych ho chytla. Nedokázala bych to, ani kdybych chtěla. Bála jsem se až moc, že zatímco bych chytala jeho, neměla bych nikoho, kdo by chytil mě. A byla bych to já, kdo by odsud odešel se zlomeným srdcem, ne on. Nemohla jsem to dopustit. Tohle přesně byl ten důvod, proč jsem měla i Caluma i Luka. Nikdo z nás se neměl zamilovat. A hlavně ne já. Měl to být perfektní trojúhelník, perfektně promyšlená pojistka. Tak proč se to kurva hroutilo jako domeček z karet?!

Přišla mi zpráva, tak jsem (bez vyměnení pozice) šáhla do své zadní kapsy a vytáhla si mobil, který ukazoval, že na mě čekají 4 zprávy od Ashtona. Protočila jsem očima, upravila si hlavu na Calumově rameni, abych viděla pořádně na displej a začala si číst, cokoliv co mi Ash musel nutně zdělit.

Ashton: Měla by sis s nimi přestat hrát

Ashton: Jsou to mojí kámoši a poznám, když jde do tuhého

Ashton: Prosímtě věř mi, že ti to říkám jako tvůj kamarád, tak stejně jako jejich... musíš to skončit, než někomu ublížíš

Ashton: Neznáš jejich minulost a tak mi kurva věř, když ti říkám, že tohle je dost. Nechci z tebe dělat tu nejhorší, ale vážně toho musíš nechat

Sevřela jsem víčka k sobě. Měl pravdu. Já, v první řadě, byla ta kdo tohle nechtěl, tak proč se jich nemůžu vzdát? Sama vidím, že pro Caluma znamenám víc, než bych měla a Luke je na dobré cestě, aby skončil ve stejných sračkách. Hlavně já, já se do nich taky nechci zamilovat, tak proč to všechno prostě neukončím?