Život mimo Youtube (Jmenuju se Martin)

1.ČÁST

*Z POHLEDU 3.OSOBY*

Veronika se jednoho krásného dne dívala, jako každý den, na Youtube na videa Martina z JmenujuseMartin... Pokaždé se jí videa líbila. Ale to hlavně proto, že se jí líbil, ten kdo je natočil. Ale to jí mohlo být vlastně jedno .. nikdy ho neuvidí. Byla totiž ten typ, co si sice představuje, že by mohla, ale nikdy to nepřizná.

*Z pohledu Veroniky*

Pondělí. Nesnáším pondělí. Jakej vůl ten den vymyslel? Po nudném vyučování se konečně dostanu domů. Mám čas, tak si sednu k počítači. Zapnu Youtube, jako každý den, projíždím tak youtube, když vtom si všimnu nového video od Martina. REKLAMA NA SHIZZLEMAWIZZLE. To bude zase blbost. většina jeho videí je blbost. A proto mě tak baví. Vždycky se u jeho videí hrozně moc nasměju. Stejně jako u toho dnešního. A pak si říkám, že bych ho chtěla poznat osobně. Ale pochybuji, že ho někdy uvidím. Kdyby mě rodiče pustili na nějaké vetší akce, tak bych ho poznala. Ale budu si muset najít jiný způsob, jak ho potkat. Mohla bych mu, samozdřejmě, napsat. Už dlouho se k tomu snažím přinutit. Ale nakonec to pokaždé dopadne tak, že si řeknu, že nemám, co mu psát. Jediné co jsem mu kdy napsala bylo ''Ahoj, nechceš dojet na Cinetube do Brna?''. Ani si to nezobrazil. A tak jsem si řekla, že nemá cenu, mu dál psát. Stejně si to nikdy nepřečte a nikdy neodpoví. Ještě je tu jeden způsob, jak ho na sebe upozornit. Založit si Youtube kanál a natočit na něj video. Navíc to už chci nějakou dobu udělat jenom to zbytečně odkládám a odkládám. Takže bych už s tím vážně měla něco udělat. No jo. Jenže nemám kameru a další potřebné věci. Jediné co doma mám je stará kamera která když natáčí tak je rozmazané video, foťák který je na baterky a hned se vybije a mobil, do kterého se toho moc nevleze. Asi budu muset chodit na brigádu. Vyhledám si na googlu brigády v okolí a zjistím, že bych mohla sbírat odpadky, zametat v obchodě, roznášet letáky o výkupu kůží, venčit psy nebo..Počkat. Můžu venčit psy. Ne, že by mě to nějak bralo, ale alespoň vím, že to zvládnu. No ale je to v Praze. Tak to by nešlo. Tak jedině ty letáky. Už kdysi jsem roznášela letáky takže tohle by neměl být problém. Rozhodnu se a zavolám na číslo, které mi už několik dní leží na stole. Dohodneme se, v sobotu za týden začnu s vylepováním letáků kdoví o čem.

*Sobota*

Stojím před dveřmi, kde mi předávají letáky. ještě ani nevím, co je na těch plakátech. Doufám, že něco normálního. Třeba něco s Youtubem. To by bylo super. Poděkuji a pomalu odcházím. Zvednu jeden leták k očím. Ani nemůžu uvěřit tomu, co barevná písmena hlásají. Jde o brněnskou Youtube akci, o které jsem doteď nevěděla. Zaraduji se. Tak tohle je super. A ještě za to dostanu zaplaceno. Mám celkem 250 kusů. Něco mám vylepit a zbytek donést na akci. Je to Brněnský Craftcon, kde Martin bude (vím že tam asi nepojede). Když půjdu dovnitř tak ho třeba potkám. Hned mám z té představy dobrou náladu. Za chvilku vylepím všechno, co jsem měla. Zajdu si k šéfovi -ano, baví mě mu tak říkat- pro peníze a už se nemůžu dočkat akce. Mám vylepeno 50 plákátů. Těch 200 se mi nechce lepit tak se pomalu vydávám k brněnskému Semilassu, kde se akce koná. Už je tam hodně lidí. Já mám speciální kartu, se kterou tam můžu rovnou jít a nemusím čekat venku. Snad jim těch 200 plakátů bude stačit. Svalovec u vchodu vypadal neúprosně, ale když už jsem se k němu procpala, byl v pohodě a pustil mě dovnitř. Tam ještě nebyl skoro nikdo. No z fanoušků vůbec nikdo. Pomalu jsem se začala rozhlížet. U toho jsem házela letáky všude kolem sebe, chci se jich rychle zbavit. Po cestě jsem potkala mnoho Youtuberů, kteří se pomalu chystali na nával fanoušků. Ale ten jeden Youtuber, kterého jsem chtěla vidět ze všech nejvíc se tu neobjevil. Už jsem to začala pomalu vzdávat. Přestala jsem se rozhlížet a namířila jsem si po stinném schodišti nahoru do patra, ze kterého můžete vidět na podium. Šla jsem tam, abych zbytek letáků vyhodila dolů do vzduchu. Koukala jsem na okopané špičky svých tenisek, když v tom jsem do někoho vrazila.

''Nemůžeš dávat pozor vole? Málem jsem spadla.''

Nadávala jsem dotyčnému a hned jsem začala sbírat letáky co mi vypadli z rukou. Dotyčný se sehnul a taky začal sbírat.

''Co tu vůbec děláš? Fanoušci tady ještě být nemají''

Řekl a já ho hned podle hlasu poznala. PANEBOŽE. To je on.

''Tak jestli jsem nespadla doteď tak spadnu určitě teď.''

Zhluboka se nadechnu a podívám se do očí klukovi, kvůli kterému tu vlastně jsem. Sednu si na zadek.

''Tak já se omlouvám, že jsi do mě vrazila.'' řekne, ale vzhledem k tomu, že posbírá všechny letáky, to jako urážku neberu.

''Sice jsem tvoje fanynka, ale jsem tu kvůli tomuhle.'' zamávám mu letáky, které mi mezitím podal před obličejem.

''Aha. To jsem nevěděl. Promiň. Je jich tam venku hodně? Těch lidí?'' Řekl když dosbíral všechny letáky.

''Jo to je. Měla jsem co dělat, abych se procpala dovnitř.'' usměju se na něj. On se usměje zpátky a ve snaze zvednout mě, mě chytne za obě ruce. Já jsem z toho naneštěstí ale tak vedle, že vůbec nepochopím, o co se snaží, cuknu loktem, on taky a potom se stane spousta věcí, které ani nestačím sledovat a najednou se oba válíme na zemi. S ještě trošku vystrašeným výrazem na sebe otočíme hlavy a v tu stejnou dobu dostaneme ohromný záchvat smíchu.

''Takže ty jsi fanynka? Nikdy jsem nevěděl, že mám tak bláznivý fanynky'' Řekl a směje se dál.

''No jo no. To jsem prostě já. Bláznivá fanynka Martina z kanálu Jmenuju se Martin.'' Řeknu a už se nesměju. V tom do sálu vtrhne dav fanoušků, kteří křičí jeden přes druhého. Myslím, že mi praskne hlava. Martin vyskočí na nohy a pomůže mi vstát. Pak mě chytne a utíká někam pryč a já ani nevím kam. Jedno vím jistě. Po tomhle ho budu mít ráda ještě víc než mám teď. Běžíme dolů po schodech, po kterých jsem přišla, když se Martin zastaví a strčí mě do dveří, které jsem předtím neviděla. Zamkne. Konečně popadnu dech, tak nadhodím

''A pak, že já jsem bláznivá fanynka?!'' Znovu se začneme smát.

''Svoje fanoušky mám rád, ale někdy jsou dost nesnesitelní.''

''Takže já jsem nesnesitelná? Dobrý vědět'' Řeknu a odemykám dveře.

''Tebe jsem nemyslel. Ty jsi fajn. Skvěle se s tebou povídá.'' Řekne a přitom se usmívá jak sluníčko.

''Tak to abychom si popovídali. Když už jsi mě tu zavřel.''

Urazil mě, ale s takovým úsměvem se nejde na něj neusmát zpátky.

''Tak o čem by ses chtěla bavit?''
Ptá se když sedíme v backstage na sedačce. Sedí až příliš moc blízko a to mě znepokojuje.

''Tak třeba o tom, jaký to je, být youtuberem? Já chci taky natáčet videa a proto roznáším letáky, abych měla na kameru.''

''Být youtuberem je super. A jaká videa byste natáčela, budoucí kolegyně?''

Řekne a to u nás vyvolá další záchvat smíchu. Mezi smíchem ze sebe vysoukám alespoň dvě slova

''Zábavná videa''

''Oh, to by bylo zajímavé. Upřímně jsem čekal, beauty videa.''

Myslí to vážně, ale já se zase musím smát.

''Já a beauty videa?!'' Martin očividně nechápe.

''Na ty se ani nedívám, natož je natáčet.''

Ještě nějakou dobu probíráme Youtube a videa.
Martin to téma zakončil takovou hezkou větou, na tu nikdy nezapomenu.

''Ty můžeš v klidu natáčet zábavná videa, jsi totiž tolik zábavná jako moje zábavná videa.'' Byla trochu zmatená, ale o to hezčí.

Ahoj, doufám že se vám tenhle příběh zatím líbí. Pokud si někdo z vás všiml tak se tady střídají dva druhy psaní a to protože tenhle příběh píšeme s kamarádkou na půl. A je to tak i lepší, protože člověk nikdy neví jak to doopravdy skončí. Takže doufám že kdo si to přečetl dá VOTE a taky do komentáře napiště, co si o tomhle myslíte. Dálší díl bude snad už brzy. -Silvie a Verča ;)