Tribrid z rodiny Salvatore [The Vampire Diaries, The Originals]

2. Kapitola

"Tak jakto že se sama zapálila?!" Řekla jsem.
"Nezapalila se sama." Řekl Damon. "Jak to myslíš?"
"Ty jsi ji zapálila."
"Cože? To je nemožný."
"Vlastně není." Řekl Stefan.
"Cože? Takže najednou jsem jako čarodějka?"
"Přesně tak, matka naší matky byla čarodějka. Naše matka ten dar ale nezískala." Řekl Damon.
"Chceš mi jako říct, že jsem ty geny získala já?"
"Přesně to se ti snažíme říct." Řekl Stefan.
"Tak jo na tohle fakt nemám čas, dělejte si že mě srandu jindy jo?" Řekla jsem a odešla.

Druhý den ráno jsem šla do školy. Vešla jsem normálně do budovy, jako každý jiný den. Jenže dnes jsem tam zahlédla původní. Rebekhu a Kola. Otočila jsem se na patě a chtěla se vydat jiným směrem. Jenže oni najednou stáli přede mnou.
"Ježiši, to mě máte v plánu děsit?"
"Ne, jen jsme tě chtěli zdvořile pozdravit, je to tak bratře?"
"Přesně tak sestřičko."
"Fajn, tak já zase půjdu." Řekla jsem. Otočila jsem se ale stal tam Kol. "Vážně? Tak co chcete?"
"Zjistit, proč jsi naživu."
"Já vám to sama neřeknu, když to nevím."
"Ale tvoji bratři to ví." Řekla Rebekha "Ne neví."
"Neznáš je zas tak dobře, aby jsi věděla že neumí lhát." Řekla a usmála se.
"Tak se ptejte jich a mě nechte na pokoji." Řekla jsem a odešla.

Když jsem odpoledne šla ze školy, byl tak Klaus.
"Vážně? To mě teď všichni jako sledujete??" Řekla jsem.
"Ne lásko, jen jsem tě chtěl vidět." "Aha, no tak jsi mě právě viděl tak papa." Řekla jsem a chtěla odejít. "Počkej ještě. Slyšel jsem, že jsi prý čarodějka."
"Ahhhh, na tyhle vtipy vážně nemám náladu."
"Žádné vtipy. Tak pojď se mnou a můžeme zjistit co je pravda." Řekl. "Fajn. Tak na co čekáme?" Řekla jsem.

Šli jsme k původním domů. Sedli jsme si ke stolu a Klaus přede mě postavil svíčku.
"Zapal ji."
"Dej mi sirky nebo zapalovač a udělám to."
"Víš jak to myslím." Řekl se smíchem. Podívala jsem se na svíčku a snažila se jí zapálit.
"Nejde to. Připadám si směšně." Řekla jsem se smíchem.
"Nemyslím si že to nejde." Řekl. Podívala jsem se okolo sebe a všechny svíčky které v místnosti byli hořeli. "To může být náhoda, zkusime něco jiného." Řekla jsem.
"Fajn tak příjmy tu propisku aby vzlétla." Řekl a položil propisku přede mě. Natáhla jsem nad ní ruku a soustředila se. Propiska vážně vzlétla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. "Takže to nebyl vtip. Vážně jsem..."
"... čarodějka." Řekl Klaus. Usmála jsem se a on také.
Začala jsem se s ním sbližovat. Také jsem zjistila že moji bratři ví proč žiju, ale nechtějí mi to říct.

Seděla jsem v obýváku na gauči a pila bourbon.
"Naomi? Tady si, hledám tě po celé-...... Ty jsi pila?" Řekl Damon. "Nevím mami, pila?" Řekla jsem a napila se z láhve. Damon mi vzal láhev z ruky.
"Ale ne je tu pan prudič." Řekla jsem na to.
"Co se to tu děj-" řekl Stefan a zarazil se když přišel.
"Naše sestra se zlila."
"A můžu vědět důvod?" Řekl Stefan. "Víte proč žiju a nechcete mi to říct a taky oslavuju to že jsem čarodějka a jsem něčím výjimečná, jenže nemám kamarády tak slavíme sama. Juchů!" Řekla jsem. Stefan se zasmál.
"Tak jo, to by stačilo. Ještě nejsi plnoletá, alkohol až od osmnácti." Řekl Damon a odnesl všechen alkohol. "Nekaž srandu!" Řekla jsem a jedna z lahví praskla.
"Nedělej to!" Řekl Damon. Praskla další.
"Naomi!" Řekl znovu. Stefan se smál. Až nakonec praskly všechny.
"To byli poslední." Řekl Damon.
"Tak si koupíš nový." Řekla jsem a rozešla se do pokoje. Trošku jsem se motala. Udělalo se mi zle.
"Budeš zvracet?" Řekl Stefan.
"Jo." Řekla jsem a rozeběhla se do koupelny.
"Počkej! Podržím ti vlasy!" Řekl Stefan a šel za mnou. Damon dostal záchvat smíchu.

Ležela jsem v posteli a myslela si že umřu.
"Tyvole...." Řekla jsem. Stefan se zasmál.
"To není vtipný!" Řekla jsem a hodila po něm polštář.
"Promiň. Ale vlastně je."
"Nemáme tu aspirin, ibáč? Nebo cokoliv co je na bolest?"
"Myslím že ne, jelikož jsme upíří, tak tohle nepotřebujeme." Řekl Damon. Natáhla jsme ruku do vzduchu a ukázala palec nahoru.
"To je super...."

Další den ráno jsem se probudila a měla jsem fakt špatnou náladu. Probudila jsem se o hodinu dříve než jsem měla vstávat do školy. Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se sama sebe.
"Fajnnnn, takže to bylo naposledy co jsem pila a pak byla vzhůru do tří ráno." Řekla jsem s menším smíchem, který se změnil v zoufalství.
"Dobře Naomi, to půjde, máš dvě hodiny na to se připravit. To zvládneš." Řekla jsem si a začala se připravovat.

Seběhla jsem po schodech dolů a zamířila do kuchyně. Zbývalo mi asi 45 minut do začátku školy. Dala jsem si kafe.
"Dobré ráno sluníčko, tak jak jsi se vyspala." Řekl Damon
"Dobré ráno i tobě bratře, vlastně celkem fajn, díky za optání." Řekla jsem a napila se.
"Hale Damone, Stefan je s Elenou." "Jop, to jsi si toho všimla až teď? Ti dva jsou nerozluční."
"No, všimla jsem si že Stefan netráví moc času doma."

Když jsem vešla do školy, byla jsem tam jako černá ovce ve stádě, jako vždycky. Nezapadám a nikdo se se mnou nebaví, jdu si vlastně vlastní cestou. Jako pokaždé jsem si odložila věcí do skříňky, nasadila si sluchátka a vzala učebnice, sešity a něco napsání. Vyrazila jsem do třídy, když v tom do mě někdo vrazil a všechny učebnice mi spadli na zem.
"Dávej bacha!" Řekl. Neodpověděla jsem mu.
"Hale, omluv se mu." Řekli jeho kamarádi a kopli mi do věcí. Sebrali mi sluchátka a hodili s nimi o zem. V tom jsem se naštvala a začala se s nimi prát. Nevím jak to, ale nějakým záhadným způsobem se mi podařilo je porazit. Sebrala jsem si všechny věci ze země.
"Co tak koukáte?! Přestavení skončilo!" Zařvala jsem na ostatní a šla do třídy.