Od začátku [AsaNoya]

2.

Psal jsem si s mámou, když někdo najednou otevřel dveře. Do dveří jsem se hned nepodíval, psal jsem zprávu dokud jsem měl to co jsem chtěl napsat v hlavě. Každopádně bylo chvilku ticho a pak najednou někdo řekl moje jméno...ten hlas mi byl známý. ,,Noyo?,, Otočil jsem se tedy konečně ke dveřím. Nemohl jsem věřit vlastním očím. ,,Asahi?,, Zdá se mi to nebo tam opravdu stál? Najednou ke mě přišel a objal mě. Objetí jsem mu oplatil a to s radostí. Už jsem ho pět let neviděl. Jediné co vím že šel na univerzitu a ani nevím na jakou.

Když jsem ho přestala objímat došly mi slova. Ne ale opravdu jsem nevěděl co říct. Jak už jsem řekl jsem rád že ho vidím ale nejsem rád za to proč je tady. Už jsem chtěl něco říct ale do pokoje vtrhla sestřička. V ruce nesla nějaké papíry, které mi následně podala. ,, Díky,, a zase odešla. Když jsem si ty papíry pročítal všiml jsem si Noyového výrazu. (Moc se omlouvám ale nemám ponětí jak mám jejich jména skloňovat a tak mě nezabíjejte dík (◡ ω ◡)

Pořád jsem tak nějak byl v šoku z toho že tu je. ,, Děje se něco?,, ,,Ne ne...jen... nečekal jsem že se opět uvidíme za těchto okolností..,, a nervózně jsem se zasmál. ,,To já taky ne...v televizi hlásily že ses zranil a někdo z jiného týmu taky...najednou stranu jsem doufal že ten o koho se budu starat budeš ty a že tě konečně uvidím...ale zároveň jen hrozně doufal že to ty nebudeš...po tom co jsem viděl ten rengen.,, ,,No jo no...co naděláš..,, ,, musím si jen pro něco zajít...hned jsem tu.,, A odešel. Upřímně se moc nezměnil. Vypadá tak nějak pořád stejně.

Musel jsem ho zapsat do programu a mezitím jsem přemýšlel co se na něm změnilo. No určitě je o něco vyšší než byl posledně a jde na něm vidět že je silnější než před tím. Každopádně když jsem měl hotovo vrátil jsem se k němu. Pro jistotu jsem zaklepal na dveře a ne jak minule. Z pokoje se ozvalo tlumené ,dále, a já vešel dovnitř. Přisunul jsem si k jeho posteli židli a podíval se mu do očí. ,,Tak... nevím jestli ti to říkali... každopádně tě teď budu mít na starost dokud se ti noha nezpraví. Doufám že ti nějak nevadí že ten co se o tebe bude starat budu já..,, ,, vůbec ne jsem naopak rád,, řekl se svým zářivým úsměvem. ,,Rovnou ti říkám že cokoliv co budeš potřebovat tak mi řekni. Jo a jinak někdo by ti měl jít pro věci..,, ,,to už je zařízené...Shoyo mi je přinesl.,, ,,To je dobře. Toho jsem taky už dlouho neviděl stejně jako všechny ostatní...,,

To je pravda. Asahi jak nastoupil na univerzitu tak se musel odstěhovat a od té doby jsme se neviděli. ,,No jo...neboj...nikdo se nějak výrazně nezměnil...Daichi dělá trenéra volejbalu dětem společně se Sugou a jsou pořád stejní. Tanaka se nedávno zasnoubil s Kiyoko. Tsukki s Yamaguchim se taky daly do hromady a mají skvělou kavárnu. Kageyama s Hinatou se samozřejmě dál věnují volejbalu a stali se z nich nejlepší přátelé.,, ,, Páni..to jsem netušil... každopádně jsem rád.,, Nakonec jsme si různě povídali až do večera. ,,Kolik je?,, ,,Ty jo to už je tolik?...je 20:34.,, ,, Promiň že jsem tě tak zdržel..,, ,,Noyo proč se omlouváš? Mám tě teď na starost takže tak či tak s tebou budu skoro celý den což mi ani trochu nevadí. No nic máš hlad?,, ,,Docela jo..,, ,, můžu ti přinést salát, steak ale ten tady moc dobrý není a vajíčka.,, ,,Asi ty vajíčka..,, ,, dobře hned jsem zpátky..,, a odešel.

Šel jsem tedy pro jídlo a to i sobě. Vzal jsem dvě porce míchaných vajíček a vydal se zpátky do pokoje. Když jsem se vrátil k Noyovi podal jsem mu talíř a vidličku a sedl si vedle něj na židli. I když jsme spolu dost mluvili přišlo mi to jiné. Noya byl člověk co vše řekl na rovinu a rád vtipkoval. Nevím jestli se změnil a nebo je takový kvůli té noze. K jídlu jsme si pustili televizi kde dávali zrovna nějaký film. ,, Nechceš ke mě?,, Zeptal se Noya, posunul se v posteli víc na kraj a poklepal na prázdné místo vedle sebe. ,,Jestli nevadí..,, vyzul jsem se boty a lehl vedle něj. No lehl...bylo to něco mezi lezením a sezením. Po asi půl hodině jsem ucítil dotek na svém rameni. Podíval jsem se a uviděl jak si Noya opírá hlavu o mé rameno. Koukl jsem se mu do tváře a on spal. Byl hrozně roztomilý. Vypl jsem telku, opatrně se zvedl z postele a přikryl ho. Nakonec jsem odešel. V kanceláři jsem se převlékl a nakonec vyrazil k autu a rovnou domů. Už když jsem odemykal se mi zavírali oči z únavy. Když jsem vešel hned jsem zamkl, sundal bundu a boty a šel do sprchy. Po sprše bych se šel normálně najíst ale jelikož jsem jedl s Noyou tak hlad nemám. Nakonec jsem jen trochu uklidil v ložnici a šel spát.

Dlouho se mi nedařilo usnout a tak jsem pouze přemýšlel. Ono by někdo řekl že být od rána do večera v práci a chodit se domů jenom vyslat musí být hrozný...no záleží. Jestli by měl někdo rodinu nebo jenom psa tak to chápu ale já žiju sám takže mi je v podstatě jedno že doma moc času netrávím. Ale je pravda že jsem uvažoval že bych trávil doma více času ale teď nemůžu.