I want you to draw me like one of your french girls (LS, CZ) ✔︎

9

Hned po škole se Louis vydal na adresu, kterou mu poslal Harry na sociální sítě. Celou dobu ve škole nad tím přemýšlel. Byli s Harrym přeci nepřátelé, tak proč byl z návštěvy nervózní?

Možná proto, že se budete líbat. Hrálo mu v hlavě. Nechtěl, aby ho napadaly takové myšlenky. Byl se Stylesem nepřítel, tak proč přemýšlel takhle?

Rozhodl se na to nemyslet. Po zazvonění popadl tašku a beze slova se odebral ze školy. Kousek od ní stála autobusová stanice, na které počkal na autobus. Jakmile přijel, sedl do něj a nechal se odvést až téměř k zadané adrese. Zbytek, což bylo jen pár ulic, došel pěšky. Nechal si poradit od kolemjdoucího, aby tu nebloudil. 

Co si budeme nalhávat, s rodinou bydlel Louis v menším řadovém domečku s malou zahrádkou, zatím co Harry v poměrně velké vile, které měly své místo v jiné části města, než domečky. 

S povzdechnutím zazvonil na zvonek u vrat a počkal, až mu Styles otevře. Ze zvonku se ozvalo zabzučení, a tak Louis otevřel branku. Vešel dovnitř, kde se mu naskytl pohled na překrásnou zahradu. Prohlížel si tu udržovanou nádheru a pomalu kráčel prašnou cestičkou až k hlavním dveřím. Pozoroval všechny květiny, které hrály všemi barvami. Bylo tu prostě krásně. Takový klid a útulno. Ideální místo na piknik. Až na to, že byl v zahradě a dojem o pikniku mu kazil ten obří dům. 

„Co čučíš? Si nikdy neviděl kytky?" ozvalo se hlubokým hlasem od dveří. Louis se otočil od malého jezírka čelem k hlasu a odpověděl: „Taky tě zdravím. Prostě to tu máte hezký, tak koukám, a co?" 

„Nic. Pojď dovnitř." vyzval ho Harry a zmizel ve dveřích. Louis ho následoval do útrob obřího domu. Boty a mikinu nechal v předsíni. Vyšli společně po velikém, bílém schodišti do patra. Louis měl pocit, že tu krémově bílou barvu špiní i pohledem. 

Následoval Stylese chodbou až do jeho pokoje, který byl přímo obří. Obrovská francouzská okna lemovaly závěsy, které sahaly od stropu až na zem. Vpravo měl místo velký pracovní stůl s počítačem se dvěma monitory. Vedle na stěně měla místo velikánská televize. 

Na tu by se skvěle koukalo z té majestátní dvoulůžkové postele naproti. Chtěl bych v ní ležet v objetí svého přítele. Louis zaklepal hlavou, aby zahnal své myšlenkové pochody. Sice byl na jednu stranu rád sám, ale na tu druhou by si už rád někoho našel. Však je ve třeťáku a pořád nic. Sice říkal, že už se s klukem líbal, ale neřekl celou pravdu. 

V osmé třídě byl součástí jedné skupinky. Jak se vždy děti dělí na populární a nepopulární, kluky, holky a všechny dohromady, nebo podle zájmů. V jejich třídě byla skupinka tří holek, šesti kluků, čtyř šprtů, pak nějací, kteří nezapadali ani do jedné a zbytek byla populární skupinka chlapců včetně Louise. Louis si myslel, že ho mezi sebe řadí jako toho populárního a skvělého, který je nadřazený ostatním. To se ale pletl. Nevědomky si z něj dělali poskoka, šikanovali ho a naváděli ke špatným věcem. Měl například ukrást drobné z kapsy staré babičky, shodit dítěti zmrzlinu, nebo vyhrnout jejich spolužačce sukni. Jednou ho právě vyhecovali k tomu, aby se minutu v kuse líbal s jedním ze šprtů. Byl to gay a vědělo se to o něm na míle daleko. Navíc do něj ostatní chlapci nalili pro Louise neznámé pití. Dali mu to v džusu. Vypadalo to jako voda, ale nepůsobilo to tak. Teď už moc dobře věděl, že do něj nalili prachsprostě vodku.

Charles, tak se ten šprt jmenoval, sázku přijal. Alkohol v krvi mu dodal sebevědomí. Navíc mu to jakožto gayi nevadilo ani za stavu střízlivého. 

Louis v tu dobu dost pochyboval o sobě a své orientaci. Holku nikdy neměl a zájem o ni nejevil. No a tenhle večer byl pro jeho rozhodnutí osudný. Zjistil, že je gay a na vždy bude. Dostal tak svou první pusu a celkově se poprvé líbal. Jednalo se o sázku, ale i tak se to Louisovi hodilo k tomu, aby setřel před pár hodinami Harryho.