...

1.3K 79 12
                                    

„Ashi, ty už končíš," řekl jsem mu, když za námi přišla servírka a ptala se, jestli máme zájem o další kolo.

„Nekončí, přineste mu ještě jedno. A mně taky," protestoval Michael.

„Už jsi jich měl šest. Chtěls, abych se o tebe staral. Jestli nechceš skončit jako minule, tak bys měl fakt brzdit," připomněl jsem Ashtonovi, který jen pokrčil rameny na náznak, že ho to nezajímá.

Byl pátek večer a já jej zase trávil s těmi dementy v hospodě. Našli jsme si jednu poblíž mého domova, kde nalívali i mladistvým a od té doby nás odsud nikdo nedokáže dostat.

„Lukey, nemusíš se o mě starat," přehodil mi ruku kolem ramen. Tu přezdívku jsem nesnášel, ale od Ashtona mi z nějakého důvodu tolik nevadila. I přes to jsem se zamračil. „Vím, kde mám hranice, neboj," s tím mi lišácky prohrábl vlasy, do ruky popadl skleničku s pivem, přiťukl si s Michaelem a pořádně si lokl.

Povzdechl jsem si.

Michael na něj má špatný vliv.

Když jsme o dvě hodiny později odcházeli z hospody, odkud nás už vyrazili, protože zavírali, byl jsem v podstatě jeden z mála, koho jste mohli považovat za střízlivého. Michael, Ashton a Nate byli absolutně zlití, všichni tři se navzájem podepírali a zpívali si, zatímco jsme se ploužili ulicí, Calum, Lucy s Ellie i Michaelova Olive byli možná tak v náladě a společně se něčemu neskutečně tlemili, a pak jsem tu byl já. V sobě jsem měl maximálně tak jedno pivo, stejně mi moc nechutnalo a pil jsem ho spíš z donucení, plahočil jsem se za nimi a přemýšlel, proč já se vlastně vždycky nechám přemluvit a jdu s nimi.

Jasně.

Protože ke mně vždycky přijde Ashton a začne se svým perfektně naplánovaným monologem, jak potřebuje svého chlastacího parťáka, který se postará o to, aby někde nezkolaboval na ulici a neumrzl tam přes noc a jelikož mi na Ashtonovi záleží, vždycky mu na to jako poslušný pejsek kývnu.

S tím klukem se znám pomalu od narození. Vyrostli jsme spolu. Přežili jsme společně školku, základku a teď přežíváme střední. I přes to, že bych byl mnohem radši momentálně ve svém pokoji o pár bloků dál a koukal na film, seriál nebo porno, trmácím se tu ulicemi v jedenáct večer jako naprostý kretén. To víte, že mě už několikrát napadlo se s nimi taky opít. Asi by se to i hodilo, ale já prostě z nějakého důvodu nemohl. Příčilo se mi to.

Byli jsme taková chlastací partička. Michael a jeho půl roční přítelkyně Olive, Calum a jeho o rok starší soused Nate, který byl z nás jediný legálně oprávněný k požívání alkoholu a kvůli kterému nám vlastně vůbec nalili, Lucy a Ellie, dvě spolužačky, které se neustále lepili na Cala a Nata a tak nějak se k nám přisraly, i když postupem času jsme si na ně zvykli a teď už je vlastně i automaticky zvali, protože to bez nich nebylo ono, Ashton a já.

Přišel jsem si na svůj věk někdy až moc vyspělý. Neměl jsem rád priváty, opíjení se, drogy, tancování, při kterém v podstatě ojíždíte tu druhou osobu ani jednorázovky. Tudíž tyhle páteční akce pro mě byli velkou ztrátou času.

Během mého přemítání se zbytek zastavil u zídky. Vždycky jsme skončili tady. Ať už jsme měli původně namířeno kamkoli, vždycky jsme to pak otočili sem. Byla to taková polorozbořená nízká stěna, na které se v podstatě dalo i ležet, tudíž nejideálnější místo pro opilé teenagery.

Ashton, Michael i Nate si vylezli na zídku a začali něco nahlas hulákat. Asi to bylo finále jejich písničky. Holky i Calum stáli pod zídkou a hned, jak kluci skončili, začali zběsile tleskat jako poblázněné publikum. Stál jsem kousek od nich a se založenýma rukama je sledoval.

Drunken Words Are Sober Thoughts [Lashton OneShot] ~ CZWhere stories live. Discover now