Čekám na zkoušky, ale jsem tu o půl hodiny dříve, takže mám nějaký ten čas si sem trochu ujasnit co se poslední dobou děje.
Víte, jak jsem mluvila o problému mě a toho kluka že se neumíme bavit? No tak když jsem se to s ním pokusila probrat, vypálil na mě, že nám to nefunguje a že je konec.
Nejdříve mi to nedocházelo a dál jsem psala, on ale svoje slova potvrdil a já úplně ztratila hlavu a začala ho prosit.
Jenže on že ne a potom mi přestal odepisovat a napsal mojí kamarádce ať si mě utěší. Ta mu vyčinila, jestli aspoň nemůže říct proč, napsat atd.
A on že:
to mi teda fakt nepomáháš
Takže je konec. ok
Snažila jsem se s tím nějak vyrovnat, ale když jsem pak ve škole viděla, že o mě ani nezávidí pohledem, směje se s ostatními a balí jiné holky, dost se mě to dotklo- to mu na mě opravdu tak nezáleží? Takle mě ignorovat! Dostala jsem vztek, ale ani nevím jestli na něj nebo na sebe.
Jsem neskutečně zmatená. Ukončil to tak rychle jako mrknutí oka a mám pocit, jako by mě srazil z veliké výšky na tvrdou zem.
Nikdy jsem se takle necítila.
Navíc to bylo v době, kdy jsem do něj byla opravdu blázen!
(Nebo jako stále jsem)
Vážně si to uměl načasovat.
Nevím, co mám dělat, co jsem, co cítím, co si myslím, co si myslí on...
nevím nic.
ČTEŠ
Life
PoetryČus Tahle "knížka" je sice veřejná, ale pro mě bude něco jako deník. Neslibuji, že každý den vydám dlouhou kapitolu plnou úžasných příhod mého dokonalého života, budu sem psát věci jako tyhle: •pocity •názory •vzpomínky •myšlenky •zážitky Tak a...
