38.pán své smrti

218 29 9
                                    

"Friggo." Obešla mou postel a posadila se na malou pohovku. "Líbí se ti cela?" zeptala se. Uchechtl jsem se. "Je úchvatná." odpověděl jsem. Doufám, že ta ironie byla dostatečně výrazná. "Brzy budeš mít soud." řekla. Konečně jsem se na ni otočil. Stále vypadala stejně. Nebyla znechucená, nebyla ani naštvaná, ale neusmívala se. Prostě nic. Často měla ve tváři tento výraz. Nesnášel jsem ho. "Brzy? Proč tak chvátat s mou popravou?" zeptal jsem se hraně zvědavě. Nezajímalo mě to. Můžou mít důvodů kolik chtějí, ale já takto nehodlám nechat ukončit svůj život. "Trest smrti nedostaneš. Budeš do konce života v téhle cele."

Přejížděl jsem prsty po polštáři, který byl vedle mě. Byl příjemný na dotek. "Škoda, těšil jsem se, že konečně zjistím, jak vypadá peklo." Ano, peklo je jedinné místo mě hodno. Tedy alespoň podle ostatních. Mnohokrát mě nazývali samotným ďáblem pekel a nejhříšnější duší, která projde branami pekla. Fascinoval mě život na 'druhé straně', ale nikterak se do něj nehrnu. Až se jednou ocitnu před posledním soudem, nebude to takto. Jedině já jsem pánem svého života jednou také smrti. "O tomhle nežertuj Loki." řekla mi jako typická matka napomínající dítě. "Mluvím zcela upřímně." Žačal jsem trhat za volnou nitku na povlaku. "Loki, až přijde tvůj soud řekni všechno tak, jak to bylo. Že s tím nemáš nic společného." Uchechtl jsem se. "Proč jsi se vlastně přišla?" Vstal jsem a šel k ní. "Podívat se, jak se ti daří." Další uchechtnutí z mé strany. "Kdyby ti na mě záleželo tak přijdeš." řekl jsem naštvaně s důrazem na poslední slovo. Chvíli potom se její obraz rozplynul.

Million reasons •Thorki•Kde žijí příběhy. Začni objevovat