Colorblind [L.S.] ✓

28. Kapitola

(28.kapitola yeeey :D)

Harry

"Jay, Lottie," vydechnu, když je spatřím, jak se ke mně přibližují rychlým krokem.

Poté co Lou upadl do bezvědomí, jsem okamžitě zavolal záchranku a hned poté co ho odvezli, jsem zavolal Lottie, aby přijely.

Vůbec nechápu, co se to vlastně stalo. Vždyť Lou vypadal, že je úplně v pořádku. Možná kdybych nebyl tak přísný a nechal bych ho, aby si odpočinul, tak by se nic nestalo, ale místo toho zase čekám na chodbě nemocnice a bojím se o mou milovanou osobu.

"Harry, co se stalo?" zeptá se mě se zrychleným dechem Lottie, přičemž se Jay posadí na židli vedle mě.

"Já vůbec nevím. Lou mi pomáhal se stěhováním a z ničeho nic prostě skolaboval. Vždyť mu nic nebylo vypadal úplně zdravě," vysvětlím celou situaci a frustrovaně si zapletu prsty do vlasů, abych se alespoň trochu uklidnil, ale vůbec mi to nepomůže.

"O můj bože, moje zlatíčko. Doufám, že mu není nic vážného," vzlykne Jay, načež ji hned obejmu. Nemám rád, když lidé pláčou, obzvláště když to jsou lidé, které mám rád.

"Určitě bude v pořádku. Třeba to je jen chvilková nevolnost," snažím se říct nadějně, ale vůbec to tak nevyzní.

"To doufám, nedokážu si představit, co bych dělala, kdyby to bylo něco vážného," řeknu Jay a poté už všichni jen mlčíme a čekáme, až přijde nějaký doktor, který by nám řekl, co se Louisovi vlastně stalo.

"Dobrý den, vy jste příbuzní Louise?" ozve se nad námi mužský hlas, načež zvednu hlavu. Všichni souhlasíme, i když já jsem jen jeho přítel a čekáme na jeho výrok o Louisově zdraví.

"Stav pana Tomlinsona je momentálně stabilizovaný.  Všechny životní funkce jsou v pořádku a vypadá to, že i on z toho vyjde bez jakýkoliv potíží. Ovšem si ho tady necháme ještě na pozorování, jelikož si chceme být stoprocentně jistí, že bude všechno v pořádku a jeho stav se nezhorší," řekne nám Louisův doktor, načež úlevně vydechnu. Všechno je v pořádku.

"Můžeme ho vidět?" stihne se Lottie zeptat dřív než já. Sice jsme se neviděli jen chvíli, ale i tak mi chybí jeho modrá očka, která mě vždycky pozorují s láskou a důvěrou.

"Samozřejmě. Momentálně ještě ale spí, takže ho prosím moc nerušte. Sestra vás za ním dovede," jakmile to dořekne, objeví se zde mile vypadající paní, která má na sobě sesterskou uniformu.

"Následujte mě, prosím," zdvořile se usměje, načež se všichni zvedneme ze židlí a vydáme se za ní. Zastaví před pokojem s číslem 18 a odejde pryč.

Tiše zaklepu, načež hned vstoupíme dovnitř, čímž se nám naskytne pohled na Louisovo drobné tělíčko, které je přikryté nemocniční peřinou.

Nechám Jay i Lottie vejít a poté za námi zavřu potichu dveře, abychom nevzbudili mou princeznu.

Posadíme se k jeho posteli, přičemž ho Lottie s Jay chytí za ruce a já zůstanu trošku dál od nich. Přece jenom jsou jeho pokrevní rodina a mají větší právo na to, být u něj.

Pozoruju jeho klidnou tvář, která je momentálně bez jakékoliv grimasy. Jeho řasy se jemně chvějí a z polootevřených rtů sem tam unikne hlasitější povzdech.

"My už musíme jít, Harry, ale ty tu ještě zůstaň. Louis tě bude potřebovat," promluví po nějaké době Jay a společně s Lottie se zvednou a vydají pryč. Stihnu jen rychle přikývnout, načež v pokoji zůstanu jen já a Louis.

Přesunu se na místo,kde seděla Lott a stejně jako ona, i já chytnu Louise za drobnou ručku.

Druhou ruku přesunu na jeho tvář, kterou začnu lehce hladit, přičemž Lou malinko nakrčí jeho roztomilý nosík, ale oči nechá zavřené.

"Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil, zlato," začnu po chvíli mluvit, abych to ze sebe nějak dostal. "Všichni jsme se o tebe báli, ale doktor naštěstí řekl, že to není nic vážného a budeš v pořádku. Když jsem tě viděl jak tvé malé tělíčko padá k zemi a jak jsou tvá očka zavřená, uvědomil jsem si jednu věc a tou je, že tě miluju," vydechnu potichu, jako bych se bál, že mě uslyší i ve spánku.

"Taky tě miluju, Harry."

První vyznání lásky, yeeey. No doufám, že se všichni máte dobře a užívate prázdnin.

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love    E