Colours (Completed)

1.

„Víš, že všichni máme svůj portrét na chodbě. Tvůj otec by byl šťastný, kdyby ses tam objevila i ty," usmála se na mě moje matka.

Zvedla jsem se z červené sedačky a přešla k velkému oknu. „Vždyť, ani neví, že existuju," zavrčela jsem a koukala se z okna na náš rozlehlý pozemek.

„Drahoušku. On to moc dobře ví. On tě má rád, jenom to neumí dát najevo," uslyšela jsem její tichý hlas za svými zády.

„Nemá mě rád. Chtěl syna. A jelikož nemám penis, tak si to vybíjí na mě i na tobě," odsekla jsem a ruku položila na sklo. Opřela jsem si o okno i své čelo a rukou sjela po skle, až padla vedle mého boku.

„Není to pravda, zlato," pohladila mě po zádech.

„To je jedno," zašeptala jsem. Nebylo mi to jedno. Ničilo mě to. Svíralo to moje srdce v obrovské křeči, která mi způsobovala bolest už od mého dětství. Místo toho, aby otec přišel na mé první kulaté narozeniny, seděl se svými přáteli na partičce Pokeru. Abych prý nebyla smutná jsem druhý den ráno z okna svého pokoje, před malým bludištěm na naší zahradě, uviděla krásného černého Mustanga.

„Co ty na to? Máme osvědčeného malíře. On to pro nás rád udělá," usmála se na mě má matka.

„Budu viset na zdi vedle svých předků, ale malíře si najdu sama. Toho nevrlého dědka nechci, ani vidět," zasyčela jsem. Nechtěla jsem být na svou matku nepříjemná.

„Dobře. Chceš odvést do školy?" zašeptala bolestným hlasem.

Podívala jsem se na ní a v jejích očích se leskly slzy. Nenáviděla jsem, když moje matka brečí. Bohužel moje matka díky otci brečí neustále. „Děkuji, ale Mercy se mi nabídla, že mě vyzvedne," políbila jsem jí na čelo při svém odchodu.

Z velké červené sedačky jsem sebrala svou tašku do školy a vydala se do předsíně. Když jsem vstupovala do předsíně ve dveřích do kuchyně se objevil můj otec. „Nechtěla by ses víc obléknout, Rose?" zavrčel.

„Jsem poctěna, že si pamatuješ moje jméno a jsem oblečená dost," vyprskla jsem mu přímo do obličeje.

„Jistě a ke všemu červená rtěnka na rtech. Vypadáš jak," celou si mě prohlédl, „běhna," odsekl a vydal se po velkých schodech do prvního patra. Prudce jsem se nadechla a držela v sobě hlasitý výkřik na jeho osobu.

Naštvaně jsem zavrtěla hlavou, nepříjemně prskla pár sprostých slov do prázdna předsíně a začala se oblékat. Přes ramena jsem si hodila koženou bundu a na nohy si obula červené Vansky. Do tašky jsem hodila klíče od domu. Otočila jsem se, zamávala své matce a vyšla ven.

Přede dveřmi v černém kabrioletu, značky Mercedes, seděla Mercy se slunečními brýlemi na očích, cigaretou mezi prsty a čekala až se dostanu k ní. „Ahoj, zlato," zapištěla, když mě viděla a otevřela mi dveře.

„Ahoj, Mercy," mrkla jsem na ní. Tašku jsem si hodila na zadní sedadlo a nasedla k ní do auta. Podívala jsem se do okna nad vchodovými dveřmi a uviděla v nich stát svého otce, který držel v ruce sklenku Bourbonu a kroutil naštvaně hlavou.

„Jeď," zavrčela jsem a mile se na svého otce usmála. Napil se ze své skleničky a naposledy jsem ho viděla, když Mercy objížděla kruhový trávník před naším barákem.

Když jsme s Mercy vyjely před náš pozemek, v kapse mé bundy zavibroval telefon. Rozepla jsem kapsu a telefon vyndala ven.

Táta: Měla by ses od té dívky držet dál. Kazí tě.

Rose: Nikdy ses o mě nestaral, tak to nedělej, ani teď. S Mercy se budu bavit a hotovo.