NASE BUDOUCNOST 🤍

5.cast

Oči se mi plnily slzama, i když jsem se fakt snažila. Byla jsem nahá, ale byla v pokoji tma a Julča mě stejně nahou přece viděla, navíc spí, takže jsem to neřešila. Jen jsem stala opřená o okno a koukala na Prahu, ozářenou hvězdami. Slzám jsem už nechala volnej průběh, nechci v sobě furt dusit všechny ty pocity. Zničehonic jsem ucítila Jankovo ruce na mých bocích, a následně to, jak si mě přitáhl k sobě. Cukla jsem sebou trochu, protože jsem se lekla.
T: Janku, nech mě bejt.
Zamračila jsem se s snažila se svůj pohled odvrátit jinam
J: brečela si?
Setřel mi jedním palcem slzy, ale nepřestával mne pouštět. I když jsem byla furt naštvaná, neskutečně moc, i zraněná, na jednu stranu jsem si užívala ten pocit Jankovo rukou, jak mě drží.. Jeho těla, který bylo přitisklý na tom mým a jeho vůně, kterou jsem mohla tak furt cítit.
T: nestarej se.
Odsekla jsem. Nechtěla jsem mu tak jednoduše odpustit. Otočil si mne k sobě, uchopil můj obličej do dlaní.
J: pojď si lehnout ke mně..
Po pár sekundách jsem přikývla.. Nepotřebovali jsme nic říkat.
oblékla jsem si Jankovo tričko, on si hodil trenky a spokojeně jsme začali usinat, dokud jsem tedy neuslysela malé krůčky, jak pomalu našlápuji na podlahu nasi ložnice...
Ju: maminko?🥺
poseptala potichoučku a docupitala ke mne
T: copak je sluníčko?❤️
Ju: m-mne se zdál zlý sen o bubácích
T: prdelko, však vis ze bubaci neexistuji, pojď si hajnout doprostřed mezi me a tatínka ju?
Ju: dobree
pofňukla si a lehla si mezi nás
J: copak se stalo?
řekl Janek ospale (a chraptivě acchhhhh)
T: zdál se ji zly sen ze?
Ju: jo...o bubácích 🥺
J: no to je nadeleni, pojď půjdeme už všichni tři spinkat, dobrou noc rodinko, miluju vás
wow...tohle Jankovo chování me překvapilo, ale je to hezky, třeba si už KONEČNĚ uvědomil chybu 🤩
Ju&T: dobrou noc
...
Když jsem se vzbudila na budík, Janek tu už nebyl.. Jak jinak. Práce. Nechci bejt ženská stíhačka, která nechápe, že musí pracovat, ale mrzí mne to vůči Julince, však jsme se o tom včera bavili..achjo. Šla jsem si udělat kafe, vyčistit zuby a převlíct se do džín a trička. Vlasy jsem si sepla do drdolu, následně jsem nám začala dělat snídani. Usmažila jsem nám banánový lívance, který jsem dozdobila malinama. Tyhle má Julča nejradši. Už mě ale štve tenhle život.. Trochu. Né, že by mne nebavilo žít s Julčou, to vůbec, bože, miluju jí, fakt. Ale můj život, když je ve školce, je fakt velká rutina. Jsem buď sama na procházce, nebo doma. S Julčou se teď moc nevýdáme, protože dopoledne, kdy můžu já, ona nemůže, má práci. A já zas nemůže odpoledne, kdy může ona, musím být s Julinkou furt, protože Janek má práci a- tohle je fakt absurdní. Musím si všechno promyslet, najít si nějakou práci, i když mi to Janek vymlouvá. Nemůžem žít takhle a já nemůžu bejt závislá jen na Jankovi.