1.

2.3K 80 9
                                    

Konečně budou moci normálně žít bez toho, aby se báli, že je nebo jejich blízké bude někdo mučit či je zabije. Konečně Harry Potter zbavil svět obávaného lorda Voldemorta, Pána zla.
Válka měla tolik obětí, že to nešlo ani spočítat. Jeden však svému osudu nakonec unikl. Severus Snape. Podařilo se ho na poslední chvíli zachránit. Protože nakonec k nim přiletěl Fawkes, poslal ho duch Brumbála a Fénixovy slzy muže vyléčily. Tedy ne, že by za to byl Snape vděčný. Se smrtí se smířil už dávno. Žití pro něj bylo těžší. Alespoň měl možnost očistit své jméno. Mnoho lidí mu nevěřilo i přes nepopiratelné svědectví pod veritasérem. Nakonec se vrátil znovu učit, protože to v podstatě dělal celý dospělý život a neměl rád změny, rozhodl se tedy pokračovat.

Asi týden po konci války, kdy s náležitou úctou pohřbili všechny zemřelé, a Bradavice stály zase po opravách jako dřív, se ředitelka rozhodla, že by bylo vhodné uspořádat oslavu. Pozvali samozřejmě všechny, kteří se přímo zúčastnili bitvy o Bradavice, studenty a mnoho dalších. Hrad nebyl nikdy tak plný. Když se rozkřiklo, že se oslav zúčastní i váleční hrdinové Potter, Weasley a Grangerová, byl z toho velký poprask.

***

Harry Ron i Hermiona se těšili na oslavu. Sice byli hodně smutní z toho kolik lidí ve válce zemřelo, nejméně museli nějak oslavit konec války a nový život.
Když ti tři vešli do přeplněné Velké síně, nastal bouřlivý jásot a potlesk. Bylo zde narváno k prasknutí. Kolejní stoly byly prodlouženy a i tak dost lidí stálo kolem. Všichni byli zvědaví na Pottera a jeho přátele. Jediný komu ten humbuk kolem byl poněkud ukradený, byl samozřejmě Snape. Když uviděl Pottera hovět si ve své slávě, protočil oči a cosi zabrblal. Minerva sedící vedle něj se uchechtla.
" No tak, Severusi, nechtěl bys už konečně zakopat tu válečnou sekeru?"
" Netuším o čem to hovoříš," pokrčil Snape se rameny.
" Ty se nikdy nezměníš," poplácala ho po ruce a vstala.

Zakouzlila na svůj krk Sonórus a promluvila ke svým hostům. Její řeč nebyla moc dlouhá, ale zato jímavá až někteří neudrželi slzy. Svůj proslov ukončila tím, že zatleskala a na stolech před hosty se objevilo jídlo a pití. Lahodné pokrmy se průběžně doplňovaly, takže se dostalo opravdu na každého. Postupně se během večera začalo i tančit a něco ostřejšího k pití se zde také našlo. Profesori dávali pozor na mladistvé, aby nepili.
Snape se vydal na povinné kolečko, když neměl službu u baru. Novináře trvale ignoroval. Mluvit hodlal jen s několika lidmi. Hlavně z členy Řádu, rodiči a pár studenty. Jako posledního si nechal Pottera.

***

" Pane Pottere, věnoval byste mi trochu svého času?" zeptal se, když se u něj zastavil. Harry na něj překvapeně zamrkal. Měl už trochu upito. A tak se na něj i usmál.
" Ehm, jasně, profesore. Dáte si se mnou?" ukázal na svou sklenku.
"Jednu," přikývl Snape a šli spolu k provizornímu baru. Skřítek nalil Severusovi ohnivou a pak se šli společně projít. Potřebovali trochu na vzduch. Vyšli ven z hradu a procházeli se po nádvoří.

" Co byste potřeboval?" zeptal se Harry. Severus se zamračil. To co se mu chystal sdělit se mu neříkalo snadno.
" Přijměte mé poděkování, po tom všem nějak nebyl vhodný čas..." řekl Snape po chvíli.
" Za co?" nechápal Harry. Snape protočil panenky.

Ten kluk je nemožný!

" Za pomoc po útoku Nagini," řekl Snape tiše a ostřížím zrakem sledoval mladíka před sebou.
" Jo, aha. No ehm, to je dobrý. Hádám, že kdybyste mi nedal ty vzpomínky, bez vás bych ho neporazil..." řekl Harry a chytil muže za předloktí. Ten dotek byl vcelku příjemný, pro oba.
" Takže bychom tím mohli být vyrovnáni?" zeptal se tiše Severus.
" Jo. Nic mi nedlužíte," řekl Harry s úsměvem. Severus si oddechl a přikývl. Dál se procházeli a byli docela dlouho ticho.
" Napadlo mě, pokud byste teda souhlasil. Nedal byste mi, prosím, ještě nějaké vzpomínky na maminku?" řekl Harry se zastřeným hlasem. Severus se zastavil. Nic mu nedlužil a přesto když ho jen tak požádal, měl touhu mu jeho přání splnit. Severus to později označil jako pominutí mysli.
" O co konkrétně byste měl zájem?" zeptal se Severus.
" Cokoli, co jste mi ochoten ukázat. Budu rád za jakoukoli vzpomínku," řekl Harry a zadíval se do těch tmavých očí.
Snape přikývl a odkudsi vyčaroval prázdnou lahvičku. Přiložil si hůlku ke spánku a přivřel oči. Soustředil se na Lily a pak vzpomínky vytáhl. Hůlkou je nasměroval k lahvičce a poté ji zazátkoval. Předal jí Harrymu a při doteku ruky to mezi nimi zajiskrilo... Harry sevřel druhou ruku kolem Snapeovo, v očích vděčný výraz. Kdyby tak Snape věděl, že Harry bojoval s touhou toho může obejmout.
" Strašně noc vám děkuju."
" Není zač Pottere," přikývl Severus a pak se vydali zpět do hradu. Poté se rozloučili a Severus se vydal do svých komnat do sklepení.

***

Harry vyhledal McGonagallovou jestli by mu nepůjčila myslánku. Ta ochotně souhlasila a Harry se o pár minut později ponořil do vzpomínek svého bývalého profesora. Když z nich o několik minut později vystoupil, v očích ho pálily slzy. Štěstí i smutku zároveň. Snape mu věnoval tak krásné vzpomínky. Dokonce i tu na svatbu Jamese a Lily. Harry se musel napít, bylo toho na něj trochu moc. Přivolal si láhev a pil, dokud nebyl úplně namol. Poté se nejistým krokem vydal hledat přidělený pokoj. Problém byl v tom, že přesně nevěděl, kde ho má. Věděl jen, že se nachází ve sklepení.

***

Severus se chystal jít spát. Vyšel ze sprchy provedl sušící kouzlo a navlékl si černý župan. Právě si čistil si zuby, když v tom uslyšel alarm dveří. Zamračil se, odložil kartáček a vypláchl ústa. Se zavrčením se vydal zjistit, co za ignoranta se mu v tuto dobu dobývá do komnat.
Jaké bylo jeho překvapení, když mu kouzlo ukázalo, že se jedná o Pottera. Chvíli uvažoval, jestli to nechá plavat, ale naléhavost bouchání se stupňovala. Vyšel ke dveřím a zprudka je otevřel. Nečekal však, že mu ten pitomec vletí přímo do náruče. Černé oči propalovaly ty zelené. Sledovaly se vzájemně se zatajeným dechem. První se vzpamatoval Snape. Postavil Pottera na nohy. Což byl celkem nadlidský úkol. Musel ho podpírat, aby vydržel stát. Měl dost slušnou opici.
" Pottere! Pokud Pán zla nevstal z mrtvých, řekněte mi jeden jediný logický argument, který vás opravňuje mne v tuto dobu vyrušovat," zavrčel muž.
" Ehm jé profesore... Já si asi spletl dveře... Vlastně spíš jsem zapomněl, kde mám pokoj," uchechtl se Harry.
" Neslýchané," zakroutil Snape hlavou. Pak odvedl Pottera k pohovce, kde se Harry složil.
" Nemohl bych přespat tady na gauči?" vyvalil na Snapea psí oči. Severus ho propaloval pohledem.

Myslí tohle vážně?

" Prosím budu jako myška, jinak tady budu bloudit do rána nebo usnu na chodbě," zkusil ještě Harry.
" Pottere, vy jste neskutečný.... Co bych z toho měl?" vykřikl na něj Snape.
" A co byste chtěl?" zeptal se Harry, netušíc že mimoděk odpálil rozbušku. Černý oheň v očích zaplál. Severus pokl.

Směl bych? Ano, kdy jindy než teď!

"Toužím po mnohém, Pottere. Otázkou je, zda jste mi to ochoten dát," zablýsklo se mu v očích. Harrymu z toho pohledu vyschlo v krku.
" Co tím myslíte?" bál se skoro zeptat.
" Pokud tu chcete přenocovat, tak jedině v mé posteli, pokud mi rozumíte," ušklíbl se Snape pobaveně a sledoval, co to s Harrym udělá.

Noci se SnapemWhere stories live. Discover now