Když krajinu mlha přikryje
Dívka ve vlaku se smutně usměje
O čem v hlavě své přemítá
Ta dívka za oknem ukrytá?
Netěší ji zpěv ptáků, neslyší je
Netěší ji lehkost mraků, nevidí je
Místo toho uvnitř se zamyká
Pak v noci slzy svoje polyká
Vylez ty dívko, neschovávej se!
Po každé noci přec rozední se
A slunce zahřeje tě svými paprsky
Vylez ty dívko, přestaň se bát!
Nemusí být ti hej, stačí se nevzdávat
A po bouři se obloha uklidní
YOU ARE READING
Myšlenky mysli zmatené. Nejen z krabice
PoetryKrátké prózy a básně, co člověka zrovna napadne. Ve většině díla se vyskytují silné naturalistické prvky. Za cover mockrát děkuji skvělé Artie Wiles 🖤
