Random Jednodílovky 😽🌷

Pouť

S kámoškama, Terkou a Luckou, jdeme na pouť.
Je sobota, takže v pondělí už začnou balit. Pak zase na rok zmizí. Takže si ji pěkně užijeme!
,, Já se hrozně těšim!"😊 řekla zničehonic Lucka.
,, To my všechny, " řekla jsem.
,,Já se nejvíc těším na atrakce!" zasnila se Terka.
,, Kdo by to jen čekal!" řekla jsem ironicky a zasmála jsem se.
Holky se přidaly.
( Jde o to, že Terka, vleze na každou atrakci, co uvidí.🎢)
Když jsme dorazili, nabídla jsem, že bychom mohli jít na Labutě. 🦢
Terka byla proti. Vždycky říká, že to je pro malý, ale my s Luckou je máme rády.
Nakonec šla.

Pak jsme šly na Ruské kolo.

Byla to docela výška.
Když jsme byly nahoře, chytla jsem závrať.
Holky mě uklidňovaly, že to bude dobrý. A taky bylo.
Potom Terka spatřila řetízkáč. Zapištěla, chytla Lucku za ruku a utíkala.
Než se Lucka stačila vzpamatovat, byly u řetízkáče.
Rychle jsem běžela za nimi, abych je v tom davu neztratila.
Když jsem je doběhla, Terka na mě začala ječet, kde jsem byla.
,, Už to bude zastavovat," vyjekla Tereza nadšeně.
,, Hhele, hholkky..." začala jsem koktat.
,, Něco se ti stalo?!" lekla se ustaraně Lucinka.
,, Ne, jde o to že...
... s  vámi na kolotoč nepůjdu,"
,,A proč ne?" řekla Terka dotčeně.
,, Byla jsem na něm jen jednou, když mi bylo 5. To bylo ještě v Hradci.
Řetízkáče se od té doby bojím," povzdechla jsem si.
,, To jsme nevěděli," řekla soucitně Lucy.
,, Je to jako na houpačce u vás na zahradě. Akorát se to točí pořád dokola. Tak pojď, za chvíli už bude všude obsazeno!" snažila se mě rychle přesvědčit Terka.
,, No já nevím..." váhala jsem.
,, Neboj. Budu tě držet za ruku, jestli chceš," nabídla přátelsky Lucka.
,, Já jsem taky musela na labutě kvůli tobě. Teď je řada na tobě," řekla zoufale Terka.
,, Když se svému strachu nepostavíš, bude tě strašit navždy," dodala Lucka.
To mi zvedlo sebevědomí. Zatnula jsem ruce v pěst, a řekla jsem odhodlaně: ,, Fajn!"
Koupily jsme lístky, a já se na to snažila nemyslet. Když se kolotoč rozjel, dostala jsem panický záchvat, ale do chvíle to zmizelo.
Holky měly pravdu. Bylo to skvělý. Vůbec toho nelituju.🤩

Když jsem zvládla řetízkáč, měla jsem pocit, že teď už zvládnu cokoliv.
Následně jsme šli na autodrom, jak nabídla Lucka.
Samozřejmě, jsem si sedla do autíčka s Luckou. Je mi jasný, že Terka, by klidně byla schopná s tím autíčkem vyjet z dráhy, a najet na silnici mezi další auta.
Takže Lucka je prostě jistota.😉

Pak jsme se šli podívat na stánky.
A co se nestalo. Terka zahlédla Twister. A pak už se jen opakovalo to, co u řetízkáče.
Tentokrát ale Terka chytla za ruku i mě.
Než jsme s Luckou vůbec popadly dech, Terka už měla koupené lístky.
,, Pro mě,
pro Lucinku
a pro tebe," podala mi lístek.
,,Tak pojď, už to zastavuje," vybízela mě Lucka mezitím, co Terka už tam seděla.
,, Já nepůjdu. Nikdy jsem na tom nebyla. A jenom když se na to koukam se mi dělá špatně,"
,, Ale vždyť už máš koupený lístek, teď už nemůžeš couvnout," namítla Lucka.
,,U řetízkáče jsi se taky bála, ale teď by jsi ten zážitek za nic nevyměnila,"
Lucka má pravdu. Zase.
Jak to vlastně dělá, že dokáže člověku takhle promluvit do duše.
Šly jsme si sednout. ZASE SPOLU samozřejmě. Terka by nejradši vylezla na tu kabinku, a držela se tyče, za kterou je ta kabinka zavěšená.
Navíc Lucka je moje nejlepší kamarádka. Když se bojím, uklidňuje mě a já jí na oplátku věřím.
Terka je přesný opak mě. Do všeho jde po hlavě.
Když jsme si sedly, kabinka se rozhoupala.
V tu chvíli jsem dostala hrozný strach. Lucka se mě snažila rychle uklidnit, ale já jsem přesto chtěla pryč.
Snažila jsem se rozepnout ten pás, a odejít ještě než se to roztočí. Ale Lucka to rozepínání chytla tak, abych se k němu nedostala.
,, Když teď couvneš, budeš toho litovat."
,, Já chci pryč! " protestovala jsem.
,, Dobře. Ale když zůstaneš, koupím ti cukrovou vatu, " nabídla mi.
Přemýšlela jsem. Cukrovou vatu bych si dala. Ale stojí mi to za to?
Než jsem se ale stihla rozmyslet, kolotoč se roztočil.
Dostala jsem hrozný strach a zmáčkla jsem Lucce ruku.
,, Neboj!" snažila se mě uklidnit Lucka, ale byla to fakt rychlost.
Po chvilce byl strach tu-tam.
Byla to krása - nohy ve vzduchu, vítr ve vlasech, Terčiny radostné výkřiky, nádherný výhled, a Lucka sedící vedle mě.
Skoro jsem si ani nevšimla, že teď jedeme dozadu, protože jsem byla zabraná do konverzace s Luckou.
,, Měla jsi zase pravdu. Zase. Díky, že jsi mě přesvědčila, abych tady zůstala. Je to super. Ale tu cukrovou vatu chci!" stála jsem si za svým.
,, Jasně," řekla Lucy a obě jsme se zasmály.
Bylo to užasný. Lepší než řetízkáč.

Lucka mi koupila cukrovou vatu.
Terka chtěla s Luckou jít ještě na loď.
Já jsem je jen pozorovala. Tolik zážitků bych v jeden den už nezvládla.

Tohle byl ten nejlepší den v mém životě. A na nic jsem se nikdy netěšila víc, než na to, až za rok zase přijede pouť.
😄👭🎡🎢