Válečné střípky (z deníku lékařky)

17. Poslední sbohem?

Ač okolo zuřila válka, tak Sarri byla ráda, že tu může být. Mohla za to jediná věc – srovnala si vztahy s Ratchetem.

Téměř každý den si spolu chodili večer povídat a bylo jim spolu dobře.

Kolikrát měla Sarri cukání, že mu poví, co k němu cítí. Měla však strach z jeho reakce. Nechtěla, aby se zase stáhl do té své pózy ,nic se mě nedotkne'. Takže raději mlčela, a užívala si jeho společnost tak, jak jí ji nabídl.

Ratchet byl na tom dost podobně.

Bál se Sarri něco říct, aby ji nevylekal. Zrovna teď vypadala tak spokojeně. Povídala si s ním a smála se jeho poznámkám k některým situacím, co okolo pacientů vznikaly. Ratchet měl trefné postřehy. Jeho všímavosti neušlo nic a sanitáři z něho měli docela vítr, protože se dokázal plížit, jako duch. Objevoval se, když ho nejméně čekali, a většinou zrovna, když dělali to, co neměli.

Pak o tom Sarri večer vyprávěl a ona se mohla smíchy potrhat.

Inka z těch dvou měla infarktové stavy.

Oni si to snad neřeknou! Kolikrát Sarri vynadala a vyhrožovala, že to Ratchetovi řekne sama. Jenže ten se jí po posledním výstupu pečlivě vyhýbal. Kdykoli ho chtěla vidět, byl náhle k nezastižení. A když ji zranili, ošetřovala ji Sarri.

Za nějaký čas to vzdala. Jen se Sarri vždy ptala, jestli už... A ta vždy krčila rameny.

,,Já z vás jednou umřu," vrtěla vždy hlavou červená femme. ,,Jak dvě malý děti."

A ještě z něčeho měla Sarri radost.

To, když se v nemocnici ukázala Nyrris. Musela tam nějakou dobu docházet na pravidelné kontroly. Její otec ji vždy doprovázel a visel Sarri na rtech, co mu poví. Naštěstí to byly samé dobré zprávy. Nyrris se hezky zotavila. Dokonce už chtěla zařadit do aktivní služby. Alfas ale za Sarri šel s tím, že jistě ještě není natolik v pořádku, aby jí to mohl dovolit. Sarri tomu rozuměla; přišel však čas, kdy už k zákazu neměla důvod. Nyrris byla chytré děvče, poznala to.

Alfas se stal pozorným otcem natolik, že to viděl celý tábor. Nyrris si držel u sebe. Nikdo se tomu nedivil.

Dokonce trochu změkl. Nedupal už po svých podřízených tolik. Ale pořádek ve stanech a ranní rozcvička zůstaly na programu i nadále.

Sarri si ho kvůli vztahu k dceři začala vážit. A nebyla sama. Dalo se říct, že se díky tomu Alfas Magnus stal lepším velitelem.

,,Ultru nám stejně nikdo nenahradí," naříkala občas naoko Inka. Ale dokonce ani ona už neměla žádné vážnější námitky – a to bylo co říct.

.....

,,Mluvil jsem se svým přítelem z královské nemocnice," řekl jednou večer Sarri Ratchet. ,,Víš, jak jsme tam posílali toho velitele s uříznutou rukou, protože tu na tohle nemáme vybavení?"

,,Ano. A? Jak to dopadlo?"

Po jednom pohledu na svého šéfa se ptát nemusela. Ratchet si povzdechl.

,,Pokusili se na sebe napojit oddělené části. Jenže kostní štěp se nechytil."

,,Aha," zatvářila se Sarri zamyšleně. ,,Takže ruku sice má, ale nefunguje mu."

,,Ne úplně až tak. Cit v ní má, ale sílu moc ne. Podařilo se jim napojit nějaké nervy."

,,Pane jo," zareagovala překvapeně Sarri.