!!Upozornění!! Vysoký věkový rozdíl mezi hlavními postavami, pokud to nemáš rád/a nečti to.
Žila dokonalý život. Dcera miliardáře, otec ji miluje nade vše, její náhradní matka z ní vychovala pravou dámu, ale zároveň byla kurážná a nebála se prosadit...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Má americký přízvuk, ale je úžasný" ,,Och můj bože. Pietro Maximoff. Jenno, drž se od něj dál" ,,Ty ho znáš?" zeptá se. ,,Jo. Je to dvojče mé kámošky? Je to Avenger, ale hlavně je to příšernej sukničkář, zlomí ti srdce" řekla jsem rázně. ,,Claire, klid, na mě je fakt milý" ,,A jak jinak by tě měl sbalit než hezkým chováním." řekla jsem. ,,Neřešme to, ano. Brie, řekni mi něco osobě" otočila se na mladší sestřičku, která dělala, jakože neposlouchá. ,,No, na mě toho není moc zajímavého... Mám výborné střelecké schopnosti, umím předpovídat smrt, prostě normální puberťák"
Já s Jennou jsme se zakuckaly. Ona kvůli: Normální puberťák. Já kvůli: Umím předpovídat smrt. ,,Páni, to je úžasné" řekla Jenna zaraženě. Jaktože mi to neřekla a jak je možné, že si to pamatuje?
***
,,Proč jsi mi to neřekla?" zeptala jsem se hned jak jsme dojeli na základnu. ,,Já to nevěděla, prostě jsem si na to z ničeho nic vzpomněla" řekla na svou obranu. ,,Brie, takové věci nemůžeš říkat lidem na potkání, přidáš se k výcviku kadetů z HYDRY, je jim cca 14, ale jejich výcvik půjde úplně od začátku, naučíš se používat tzv. rozlišovací schopnost" ,,Ano Claire" přikývla. ,,Dobře, pojď, zatím budeš bydlet u mě" řekla jsem a vzala ji do svého bytu. ,,Vezmi si nějakou knížku, nebo na posteli leží notebook, tak si klidně něco pusť, já jsem hned zpátky. Jo v kuchyni možná najdeš nějaký jídlo, klidně si ho vezmi!" říkala jsem z chodby. ,,Ok!" křikla z ložnice.
,,Nat, jdeš?" houkla jsem z chodby. ,,Jop už běžím" vyběhla z ložnice ve svém typickém outfitu skládajícího se z červeného trika, černých kalhot a koženky.
,,Díky, že jsi si na mě udělala čas" řekne hned jak jsme vešli do lesa. ,,Jasně, na tebe vždycky" usmála jsem se na ni. ,,Jde o Bannera" ,,No tak to ne" otočila jsem se a chtěla se vrátit na základnu. ,,Prosím Claire, jen mě vyslechni"
,,Fajn, poslouchám" rozhodila jsem rukama. ,,Claire, vím moc dobře o tvé dohodě s tvým tátou, že neřekne ty lži o Bannerovi. A dokonce o jeho dohodě se Stevem. Musíš říct Bannerovi pravdu. To on by měl rozhodnout o svém životě, takový věci si musí rozhodovat sám" ,,Nat, já nemůžu dovolit, aby jen pomyslel na to, že by na sebe nechal svést takovou špínu, jen kvůli mně" řekla jsem. ,,Ale on je ochotný se všeho pro tebe vzdát, Claire!" ,,Já vím! A přesně to mě děsí! Teď mě miluje, jsme jeden pro druhého celý svět, ale co když se za 3 měsíce rozejdeme? To hezký by bylo pryč, ale pomluvy by zůstali!"
,,Claire je to jeho risk, ne tvůj!" řekla rázně Nat. ,,Ne Nat, prostě to zůstane tak, jak to je. A už se o tom nebudeme bavit" ,,Fajn, tak si promluvím s Bannerem" řekla jedovatě.
***
,,Milá Aubrie,
je mi líto, že jsme si nestihli pořádně promluvit, víš, jako jsme to dělávali dřív. Ale bohužel je to nutné. Mám tě moc ráda Aubrie, vždycky jsem měla a vždycky budu. Postarej se o tátu a dohlídni i na Bruce, ano? Spoléhám na tebe, že to zvládneš.
Jsi moc silná, silnější než si myslíš a jednou vidíš, že když budeš chtít zvládneš cokoliv si usmyslíš. Věřím ti.
S láskou Claire
Zalepila jsem obálku a nechala ji ležet vedle ní na posteli. Měla tvrdý spánek, ale i tak jsem se snažila být potichu, jak jen to šlo. Vzala jsem sportovní tašku před zrcadlem zkontrolovala vzhled a dotáhla si culík. Klíče jsem nechala ležet v misce, potichu zabouchla dveře a vydala se ke garážím. ,,Někam jedeš?" zeptal se táta, když jsme se setkali na chodbě. ,,Jo, neřekla jsem ti to? Promiň, asi jsem zapomněla, vzala jsem si na pár dní volno a jedu na návštěvu ke kamarádce. Fakt jsem ti to neřekla? Promiň, jsem hlava děravá" obejmula jsem ho a nenápadně mu strčila obálku do saka.
Nenechala jsem ho mluvit a rovnou šla dál. Pomocí visačky jsem odemkla přístup ke sporťáku a kartu pak pustila na zem. Nasedla jsem do auta, tašku hodila na sedačku spolujezdce a rovnou vyjela. S neomezenou kartou k účtu mého táty a takovým autem jsem předpokládala, že budu do zítra za hranicemi Ruska a dokonce týdne už ve státech, teď musím počkat na nové doklady.
,,Alexi? Čau, víš jak jsem tě asi před rokem žádala o nové doklady, aby jsi je měl připravené? Vyzvednu si je za 2 hodiny, dřív musím vybrat, ale dám ti to v hotovosti." ,,Jasně rozumím Claire, nebo mám říkat Amy Johnsonová?" zasmál se. ,,Blbečku, zatím" ,,Zatím" zavěsil.
Zaparkovala jsem před bankou v autě odpojila GPS a pak si došla vybrat půl milionu. Táta mě zabije blesklo mi hlavou.
Alex a pak rovnou na letiště. Ujasnila sem si v hlavě plán. A držela se ho.
***
,,Dáte si něco?" zeptala se mě stevardka. ,,Ano, dala bych si rozpustnou kávu s cukrem a mlékem prosím" odpověděla jsem. ,,Jistě, hned to bude" usmála se mile a podala mi kelímek s teplým nápojem. ,,A je klid" oddechla jsem si. ,,Naprosto souhlasím" řekl muž sedící vedle mě. ,,Jak to? Utíkáte snad před něčím?" ,,Před šílenou exmanželkou" přikývl. ,,A vy?" zeptal se. ,,Něco podobného" zamluvila jsem to. Neměla jsem náladu si povídat a tak jsem si nasadila sluchátka.
***
Za několik minut budeme přistávat, pak se vydám na venkov, nedokázala jsem se schovat ve velkoměstě, tak se mi to třeba podaří někde dál od města. Díky kontaktům z S.H.I.E.L.D.u mám spoustu úkrytů po celém světě, o kterých ani S.H.I.E.L.D. neví. Právě mířím do jednoho z nich. V S.H.I.E.L.D.u jsem teď strávila skoro 3/4 roku, ale přijde mi, že jsem tam nebyla ani týden. Opustila jsem celou svou rodinu, ale poté cestě do jiné reality mi je jasné, že nejvíc mi bude chybět Bruce.
,,Taxi!" mávla jsem na projíždějící auto. Řidič zastavil a nechal mě nastoupit. ,,Gettysburg" řekla jsem. ,,Jen přikývla rozjel se.
