Družka alfy

Poklidný den

,,Odpouštím ti."

Ten hlas. Hned mi bylo jasné, komu patřil a čí ústa vyslovila ta dvě slova. Věděl jsem, že to Annabeth potřebovala, aby znovu otevřela své azurově modré oči. Aby se její hlas rozezněl do mých uší. Bylo to, jako pohlazení od slunečních paprsků po chladné noci.

,,Ann." Slzy mi tekly po tvářích a já je nechal. Bylo zapotřebí, aby se dostaly ven z mého těla, z mých zlatých očí. Ona byla mým světlem na Zemi a já ji malém svým krutým chováním zabil. Málem bych o ni přišel, kdybych nebyl takový surovec. Měl jsem srdce z kamene. Ale teď? Jako by kámen opadal, led roztál a srdce znovu začalo být. A bilo jen pro ni.

,,Já věděla, že mě zachráníš. I bohyně to říkala." Byla slabá a její hlas by normální člověk přeslechl. Organismus byl vyčerpaný a slabý a ona potřebovala teď klid, jídlo a spánek.

,,Nikdy bych tě neopustil. A navíc, byla to moje chyba, že jsi skončila...takto. Ale věř, že se to už nikdy nestane. To je můj slib. A teď je důležité, aby jsi se dobře najedla a odpočívala než znovu nabereš síly."

,,Dobře. Ale mám prosbu."

,,Povídej." Ten její úsměv na tváři byl kouzelný. Hrozně moc jí slušel a já nevěděl zda mám odejít a nechat jí odpočívat, a nebo tu zůstat a hlídat, aby znovu neupadla do toho prokletého stavu.

,,Dala bych si palačinky."

,,Řeknu kuchařce, aby ti jich udělala plný talíř. Ale teď jdu ještě uklidnit tvé rodiče, pokud je zastihnu." Naposled jsem se usmál na svoji úžasnou a milující družku a odešel do kuchyně.

Annabeth

Michael odešel do kuchyně, aby mi zařídil mé oblíbené palačinky a já přemýšlela, co se stalo s bohyní. Než se mi totiž můj druh omluvil úplně za všechno, bohyně mi pověděla o něčem, co může ohrozit nejen náš vztah, ale i naše životy.

***

,,Annabeth. Teď potřebuji, aby jsi mě pečlivě poslouchala, protože Vaše budoucnost ještě nekončí. Velké zlo se blíží na Vaše panství a bude těžké se mu ubránit."

,,Jaké zlo? To nemůžeme mít klid, jako i jiné vlčí páry?" Štvalo mě, že nemohu mít klidný život. Vždy se musel najít někdo nebo něco, co mi život obrátilo vzhůru nohama a já proklínala dny, kdy jsem se narodila.

,,Jedná se o minulost tvého druha. Je temnější než si myslíš a brzy dožene jak jeho, tak i tebe. A ty musíš za každou cenu uchránit jeho srdce, nebo ho ztratíš. A tentokrát už nebudeš moci jeho city znovu probudit a on bude ten nejkrutější panovník na Zemi. Dokud ho sama minulost nezabije."

,,Michael má umřít? To...to se ale nestane, že ne?" Nechtěla jsem, aby se Michael znovu změnil v to zlé monstrum bez citů, a pak byl zabit. To se nesmělo stát.

,,Jen ty ho můžeš ochránit. Stačí-"

***

Bohužel to bohyně nestihla doříct a já se probudila v Michaelově ložnici. A vůbec jsem nevěděla, že jeho minulost je stejně tak temná, jako ta má. Možná je i temnější. A bůh ví, co nás bude čekat v příštích dnech, možná týdnech.

Ale teď bych měla všechno hodit za hlavu a užívat si znovu života, když už jsem konečně vzhůru. A ležet v posteli se mi opravdu moc nechtělo. A tak jsem vstala z postele a vydala se k malé knihovně na druhé straně ložnice. Bylo tam mnoho příběhů a bájí, které jsem ještě nikdy v životě nečetla a několik knih mě i zaujalo. Ale nemohla jsem je přečíst všechny najednou. A tak jsem vylučovací metodou vzala příběh "Cizinka".

Knížka měla krásné, hnědo-oranžové, kožené desky s pozlaceným nápisem a koženým vázáním. Příběh měl více, jak třista stran, takže o nudu bylo postaráno. Teď už jenom počkat na ty palačinky a budu úplně spokojená.

a ani jsem nemusela čekat dlouho a Michael přišel s vrchovatým talířem těch nejvoňavějších palačinek, které jsem mohla kdy dostat. Z palačinek vznikl pořádný komín a vedle nich nechyběly stát různé ovocné marmelády a porcelánový hrnek s horkým čajem. Škoda, že nepřinesl kávu. To bych se probudila k životu na to tata. 

,,Neměla by jsi ležet radši v posteli?" Líbilo se mi, jak se začal o mě více starat. A hlavně ten jeho úsměv. Ten mu slušel nejvíc. Vypadal, jako nějaká slavná postava z filmu a ne vůdce všech alf a vlků.

,,V posteli mě to nebavilo a chtěla jsem si přečíst příběh, který jsem doposud neznala. Ale stačilo mi pár stránek a příběh mě velice zaujal."

Michael mezitím vše vyndal na stůl a já se nemohla dočkat až se pustím do palačinek. A když jsem se natahovala pro jednu z těch voňavých lahůdek, jeho ruce mě zastavily. Nechápavě jsem se na něho podívala, ale on se usmíval, jak malé dítě, které dostalo nějaký dárek.

,,Já ti ji připravím." A opravdu vzal dvě palačinky a každou z nich potřel marmeládou. Vlevo byla s pomerančovou a vpravo s jahodovou marmeládou. Každou z nich zamotal do ruličky, posypal cukrem a nevím kde vzal polevu, ale napsal na ně mé a jeho jméno.

,,Ta s mým jménem je pro tebe a já mám tu s tvým jménem."

,,Ty si dáš taky?" Já snad ani nevěřila tomu, že tohle, ten pohledný a zlý vůdce všech vlků najednou připravuje a jí palačinky se svojí družkou. Asi jsem ho opravdu začala měnit k lepšímu.

,,A proč by ne?" A než jsem mohla něco namítnout, už se zakousl do palačinky s mým jménem.

Opravdu, jak malý kluk.

Celé odpoledne jsme se velmi dobře bavili, povídali si o jeho cestě pro moji záchranu a o šamanovi z naší smečky. Už roky jsem ho neviděla a chyběla mi jeho přítomnost ve smečce. Byl pro mě, jako druhý otec, který má své dítě ze srdce rád. A neřeší, kdo bude druhem jeho dítěte, ale aby byla jeho dcera šťastná.

Ovšem po zjištění, že mí rodiče mě tu hlídali po celou dobu, bylo zvláštní, ale jakýmsi způsobem mě to potěšilo. Protože stále mě mají rodiče rádi.