Dívka mnoha tváří (ff Avengers)

33. Únos

Probouzím se v pevném obětí Petera a mám pocit, že mě za chvíli umačká k smrti. Už bych si mohla vymyslet svojí závěť. Jak asi bude znít že jsem byla svým přítelem umačkána k smrti?

Když dám do závěti ať všichni Avengers a celý Shield se oblečou do růžového a udělají průvod po New Yorku udělají to? Nad svojí myšlenkou se musím uchechtnout.

,,Co je tak vtipného?" ozve se Peter. ,,Nic, jen přemýšlím co napíšu do závěti, abych jí měla hotovou dřív než mě někdy v noci umačkáš k smrti." odpověděla jsem.

,,Budu dělat že jsem to neslyšel" poznamenal. ,,Nejdeme udělat snídani? Mám docela hlad." otočila jsem se k Peterovi čelem. ,,Souhlasím" řekl Peter.

Po krátké hygieně jsme si dali snídani a já mu nabídla, že se může podívat do laboratoře/tělocvičny kterou jsme spolu malovali protože na to nikdy nevyšel čas když tady byl.
,,Páni" vydechl Peter.

,,Můžeš si zkusit navrhnout superhrdinský oblek" navrhla jsem. ,,Vážně?" nemohl tomu uvěřit Peter. ,,Ne nemůžeš, navrhla jsem to jenom ze slušnosti." protočila jsem očima. ,,Aha, škoda" povzdechl si. ,,Samozřejmě že můžeš, co je to za blbou otázku?" plácla jsem se do čela.

Peterovi se rozsvítili oči a začal si navrhovat oblek. Byl jako dítě co dostalo lízátko. Musela jsem se uchechtnout. ,,Co je?" nechápal Peter. ,,Ale nic." nechala jsem ho navrhovat a přinesla jsem si knížku.

,,Hotovo" prohlásil po nějaké době Peter. Prohlédla jsem si návrh a musela jsem uznat, že se povedl. ,,Pěkné a má to dost vychytávek, takže bys mohl s tím i do boje i když je to prototyp." pochválila jsem ho. Nakonec jsme dopoledne skočili ještě nakoupit a pustili jsme se do vaření oběda.

Shodli jsme se na palačinkách. Vybalila jsem tedy nákup a se slovy můžeme jít na to se otočila. V tu chvíli na mě přistála hrstka mouky. ,,Petere!" vypískla jsem a začala po něm taky házet mouku. ,,To už stačí jestli i ten zbytek po sobě poházíme tak nebudeme mít oběd." řekla jsem s vážnou tváří.

,,Fajn, mír?" zeptal se Peter a nastavil mi ruku. Jenže to bych nemohla být já. ,,Dobře mír" stiskla jsem mu ruku a následně ho strčila tak, že spadl do mouky na zemi. Jenže jsem to špatně odhadla a já spadla na něj.

,,Žiješ ?" zeptala jsem se ho. ,,A kdo pak má vymýšlet závěť." utahoval si ze mě. Pak už jsme se pustili konečně do vaření. No a pak přišlo na řadu smažení.

Jenže Peter na mě pořád mluvil a pochodoval kolem mně takže dvě palačinky skončily v koši. Oběd jsme snědli poklidně, umývání už tak poklidné nebylo a tak jsme si museli jít převléct trička.

Potom jsme se rozloučili a já jsem vyrazila na mojí každodenní procházku. Tentokrát jsem přes park nezamířila do lesa ale do malých uliček.

Zase slepá ulička!? Teď si říkám že jsem měla jít do toho lesa. Otočím se, abych se vrátila a chci vyjít směrem domů. Jenže se přede mě spustí dívka ve stejném oblečku jako ta kterou jsem včera zahlédla. Doteď byla ke mě zády ale když se otočila spadla mi brada a já jí musela sbírat až ze zemského jádra.

,,Yeleno?" zmohla jsem se pouze na jméno mé sestry o které jsem v podstatě celé dětství nevěděla, teda jestli se u mě dá říkat dětství. ,,Jak znáš moje jméno?" jo tahle otázka je celkem na místě, vždyť vůbec nemá páru kdo jsem.

,,Ať už to ví odkudkoliv kašli na to a dokonči misi." zapojila se do konverzace dívka, která se teď spustila k nám. Najednou proti mě obě vyšli a zaútočili na mě. Pokoušela jsem se bránit ale bez obleku když jsou na mě dvě, už na první pohled dobře vycvičené, no co vám budu říkat nebylo to moc účinné.

Skrčila jsem se před pěstí Yeleny a podkopla jsem nohy té druhé dívce, Yelena mezitím udělala nějaký pro mě neznámý chvat, takže moje obraná pozice, kterou jsem v podstatě tak nějak vylosovala nebyla účinná a za chvíli jsem se válela na zemi.

Týjo od kdy je zem tak tvrdá? Když jsem se postavila abych dala pěstí té neznámé holce Yelena se dostala za mě a píchla mi něco do krku.

No jo tomu se říká sesterská láska, kdybyste náhodou nevěděli. No jo moje myšlenky když mi jde o život, s touto větou jsem se propadla do tmy.

___________________________________Po době zase delší kapitola, která má 715 slov.
Tak co čekali jste to?
Vaše Lůca 💕