Vídám tě v krajině,
stojíš v bílých šatech,
na zelené planině.
Jen sedmikrásky kolem kvetou,
trháš si je do věnce než ti odkvetou.
S věncem na hlavě,
kráčíš po té stráni.
Bosa po té trávě,
nermoutí tě,
že si chodidla můžeš zranit.
Ta stráň má však své brázdy,
jako rám obrazu,
který mně visí na zdi.
Jsi jen olejomalba na plátně,
jsi jen vzpomínka v mé hlavě.
Vybledneš, ztratíš se,
jako ty barvy,
a na stěně nahradím tě,
černými tapetami.
YOU ARE READING
Básně trpkých dní
PoetryKaždý zažíváme trpké dny, jež mají příchuť prohry a beznaděje, ale také zažíváme dny veselé a radostné. Tato prvotní amatérská sbírka sice přináší i zmíněnou trpkost jež převládá v tomto světě, ale i zmíněnou radost, která s ní kráčí v ruku v ruce.
