Postavil se na zadní a vztekle zařval. Ohnal se svou velkou tlapou s drápy jako malé břitvy a postavil se před samici s mládětem.
Jeho protivník měl zřejmě velký hlad, jinak by nezaútočil na matku s mládětem svého druhu s úmyslem je sežrat.
Věděl, že potravy bylo méně, ale neviděl to jako důvod k požírání ostatních svého druhu.
Útočník se rozhodně nenechal jen tak odradit a posedlý hladem na něj stále útočil.
Schytával rány. Jednu, druhou, třetí. Další a další a další.
Právě mu došla trpělivost.
Zařval a tentokrát zuřivěji, než kdy jindy. Rozběhl se přímo proti velkému útočníkovi a srazil ho k zemi. Ohnal sr po něm tlapou a zaryl své drápy do jeho masa. Tak moc, až jeho bílá srst přestala ladit se sněhem, ve kterém ležel.
Začala se barvit do ruda.
Útočník se snažil bránit, ale on ho zalehl tak, že se nemohl hýbat.
Dál mu trhal jeho kožich, do ruda se zbarvil i sníh kolem nich.
A pak útočník ochabl.
Přestal na něj útočit a zvedl se. Pohlédl na samici s mládětem a ulevilo se mu. Otočil se a znechuceně si prohlédl tělo útočníka.
On byl možná zoufalý a sežral by na co přišel, ale tahle rodina to neudělá.
Byl to zřejmě špatný lovec a proto takhle skončil.
Oni mají potravy dost.
Ahoj!
Zase jsem zapomněla, ale dneska to doženu a další dva dny už budou na dny na které mají být.
Snad se líbilo!
~Barča aka Chloe 💙
