Your majesty (Avengers Ff)

Visitors

,,Mám otázku.''  Ozval se za mými zády Loki a já málem nasypala špatné množství bylinky co jsem držela do misky, kde jsem dělala protijed, což by bylo špatné protože bych zase další tři týdny musela ten protijed dělat znova, a to by se jak Avengerům, tak mě nelíbilo.

,,Hele, už jsem to říkala jak těm pitomcům, tak Furymu, ten protijed se vytváří docela dlouho, takže až tohle dodělám, musí se to nechat vyležet tři měsíce, dřív ani později ne, takže mě nech pracovat.'' Řekla jsem unaveně Lokimu a dál se věnovala své práci, ale on ne a ne odejít, byl jak otravné klíště.

,,Věř mi, na tom co se stane s tím blonďatým idiotem mi nezáleží, spíš mě zajímáš ty, a tvá velice zajímavá osobnost.'' Řekl velice nonšalantně a úsměv byl tak zdvořilý, až se mi z toho chtělo zvracet.

,,A já ti mohu říct, že ti na tvém bratrovi záleží.''

,,Proč myslíš?'' Zeptal se zmateně a já se ušklíbla, otočila se čelem k němu a pohlédla mu vědoucně do očí.

,,Protože kdyby ti na něm nezáleželo, nevkrádal by ses tu potají a nestál u něj celou noc, kdyby ti na něm nezáleželo tak by si šel s Odinem na Asgard když tu byl.'' Řekla jsem mu, opřela se opatrně o stůl a pro jistotu jsem se podívala za sebe jestli jsem nic nevylila, naštěstí ne.

,,To co tu říkáš jsou nesmysly, za Odinem bych dobrovolně nešel ikdyby mi smrt dýchala na krk.''

,,No když myslíš.'' Pokrčila jsem s nezájmem rameny a otočila se zpět ke své práci, ale i přesto mi stále nedal pokoj.

,,No ale zpět k tobě, jak jsi to udělala? To že jsem ti nemohl nahlédnout do mysli?'' Tentokrát jsem se neotočila abych mu odpověděla, ne, tentokrát jsem stála zády k němu a hovořila, aniž bych k němu opět vzhlédla.

,,Do hlavy se mi už snažilo dostat hodně lidí, dokázala jsem si za ty roky vytvořit silnou bariéru v mé mysli, takže jsem ani nedoufala že by ses mi tam dostal, ačkoliv jsi silný mág, to musím uznat.''

Dál jsme se v našem rozhovoru nedostali, jelikož se před námi (neboli za mými zády) ozval hluk, já se otočila a uviděla muže se zlatou páskou na oku, vypadal celkem staře a taky to vypovídalo o tom, že si mnohým prošel. Vedle něj stála krásná žena, vlasy měla do hnědé barvy a šat vypadal též noblesně, a podle Lokiho výrazu jsem vytušila, že přede mnou stojí Thorovi rodiče.

,,Tak to jsi ty, která našeho syna otrávila.'' Nebyla to otázka, kterou Odin řekl, ale i přesto jsem přikývla, Odin se na mě mračil, přesměroval mě pohledem jako bych byla nějaký ubohý hmyz, což asi pro bohy my lidi jsme.

,,Je to už několik týdnů, proč ještě není vzhůru!'' Zahřměl na mě a já nehla ani brvou, jeho žena Frigga, jak jsem uhodla, mu něžně položila ruku na rameno a něco mu pošeptala do ucha, ten se zřejmě po jejich slovech uklidnil a zlost mu z poloviny z tváře vymizela.

,,Věřte mi, vaše veličenstvo, snažím se co mohu abych protijed urychlila, jenže příprava na něj chce čas, pokud udělám chybu, proces jedu se zrychlí a může být za tři dny mrtvý.''

Vysvětlila jsem jim situaci a Odin ne moc nadšeně přikývl, že chápe, Frigga se podívala na Lokiho a mile, přímo až mateřsky se na něj usmála, v mém srdci se zapíchl trn žárlivosti, záviděla jsem bohovi vedle mě že měl takovou matku jako byla ona, já takové štěstí neměla.

,,Loki, ráda tě vidím.'' Řekla a udělala krok k němu, jenže on udělal zas krok od ní, chudák Frigga se zastavila, její tvář padla do smutku, odvrátila od Lokiho zrak a přešla k Thorovi, jednu ruku mu položila na čelo a zavřela oči, i slepý by poznal že používá magii na zhodnocení Thorova stavu, po chvíli ruku však oddělala.

,,Vypadá to že použila velmi silný jed, ale v menším množství.'' Řekla, otočila se ke mě, přistoupila blíž a do ucha mi zašeptala:

,,Vím kdo jsi.'' Řekla a mě tělem projelo příjemné brnění, její hlas byl jemný a něžný, dával mi pocit klidu a bezpečí. ,,Slyšela jsem tvé modlitby, je mi líto že jsem nemohla pomoct.'' Odtáhla se ode mě a ustoupila zpět po Odinův bok.

,,Varuji tě, Midgarďanko, jestli zjistím že Thor zemřel, stihne tě trest bohů, to si zapamatuj.''

,,Jojojo dědulo, tak už padej, musím pracovat.'' Odpálkovala jsem ho a než se na mě ten dědek obořit, obalila je duhová zář a zmizeli.

Chvíli jsem ještě sledovala tu spáleninu co tam po nich zůstala, pak se otočila, rozdrtila poslední bylinu a hodila ji do misky, otřela jsem si ruce do nohavic a zhodnotila svou práci.

,,No, a teď to nechat na tři měsíce vyležet.''