Jednoho dne jsme si hráli.
Bylo to v pohodě.
Mohlo mi být tak jedenáct.
Všechno probíhalo normálně, smáli jsme se....
Než mě pod sebou uvěznil.
Vyplázla jsem na něj jazyk, měla to být sranda.
Snažila jsem se ho rozesmát, nevěděla jsem, že to udělá.
On taky vyplázl jazyk, jenže se ke mně nahnul více a více, dokud se jazykem nedotkl mojí tváře.
Olízal mi celou tvář a kdybych tak silně nesevřela pusu, určitě by mi narval ten jazyk až do krku.
Po jeho marném snažení se oddálil a už mně nechal na pokoji.
Do teď mi nic neprovedl, jsem za to vděčná.
Mámě jsem o tom nikdy neřekla, bála jsem se.
Bratři na mně vždycky všechno svedli, nikdy jsem se nedokázala obhájit. Nikdo mi nevěřil, protože jsem jako menší víc lhala, než říkala pravdu.
Proto mi nikdo nevěřil ani slovo.
Nikdy jsem nikomu nechtěla říkat tajemství...
Když mi bylo jedenáct, moc jsem nemyslela na budoucnost.
jediné co, tak jsem chtěla být veterinářkou.
To jediné jsem chtěla.
Ale k tomu se ještě dostaneme...
ČTEŠ
Puberťačka
Teen FictionJako malá jsem chtěla co nejdřív dospět a být velká holka. Snila jsem o tom, jak život bude krásný až mi bude patnáct. Ale nevěděla jsem, co všechno být v pubertě obnáší....
