Children Born from Darkness - Good & Evil //𝐇𝐏 𝐅𝐅//

ᴘʀᴏʟᴏɢ

Rok 1982
Londýn, Godrikův Důl

Venku byla pohroma, protože to byl jeden z těch nejzamračenějších dnů kdy všude lilo jako z konve. V takové době se žádné živé duši nechtělo vyjít ven, protože kdo by o to přeci stál, aby zmokl v dešti? Neměli ale úplnou pravdu, ano většina lidí ven jít nechtěla, ale několik lidí se přeci jen v tom šedivém dni našlo. Čtyři dívky a několik jejích přítel. Tři ze čtyř dívek byli na první pohled naprosto stejné, ale při tom tak moc odlišné, a po jejich boku stála dívka která nepatřila do rodiny krví ale vším ostatním ano, patřila do rodiny srdcem.

Stáli uprostřed hřbitova a za nimi stáli jejich přátelé kteří tam byli aby je podpořili. Dívali se na náhrobek který hlásal jména James a Lily Potterovi. Dívka z kratšími hnědými vlasy se rukou natáhla po svých sestrách a společně se chytli za ruce. Truchlili pro své dva nejdražší přátelé, pro lidi které milovali víc než cokoliv na světě, pro lidi kteří jim byli vytrhnutí ze životů až moc brzy. „Kdyby" zazněl hlas její sestry ale odmlčela se. „Kdybys se podívala do zrcadla z Erisedu, co by jsi dneska viděla?" jedna ze sester tiše vyslovila tuto otázku.

Ani jednou se na svou druhou sestru nepodívala, protože i když to nechtěla přiznat bolelo to víc než cokoliv co si uměla představit. Její sestra byla o kousek menší, s delšími tmavšími vlasy než dívka po jejím boku. Stála uprostřed dvou sester. Po její levici byla dívka s krátkými, hnědými vlasy. A po její pravici stála dívka s rovnými téměř černými vlasy její druhá sestra. „Dříve bych neviděla nic, protože jsem ve skutečnosti měla všechno co jsem kdy chtěla, a po ničem jiném na světě jsem nikdy netoužila" vysvětlovala dívka s krátkými vlasy které byli mastné.

Její tváře byli zarudlé a uslzené, dívka v tomto hrobě ztratila muže kterého vroucně milovala celým svým srdcem. „Ale dnes... Dneska bych viděla dívku o které všichni říkali že je zrozená z čistého dobra, viděla bych jak na sobě má rudou kravatu a usmívala se od ucha k uchu. Viděla bych tu malou holčičku z nadějí ve svět a dobro v lidech. Dívku o které se říkali že je pátou pobertkou. Dívku která kdysi milovala celým svým srdcem a kterou jsem i já sama milovala. Dívku kterou tak moc znovu toužím být, vrátit se do jejich dětských let a znovu se pokusit zapálit zapovězený les.

nebo pokácet vrbu mlátičku příborovým nožem. Ale to nemůžu protože ona zemřela s nimi. Viděla bych vás dvě i s naším bratrem jak se znovu společně opět fotíme a skáčeme jeden druhému na záda. Viděla bych naše sestřenice, našeho strýce a naši tetu, jak jsme všichni jedna velká šťastná rodina" dívce se sevřelo srdce. Dívka se tiše dívala na náhrobní kámen kde ležel muž jehož milovala a její nejlepší přítel. Muž jehož milovala a pro jeho ochranu ho nechala jít, ale na konci, stejně zklamala. A zklamala nejen jeho, zklamala všechny kolem sebe.

„Ale hlavně..." Dívka se odmlčela ve snaze najít všechnu svou odvahu kterou v sobě zrovna neměla. „Viděla bych je, viděla bych poberty, viděla bych své nejlepší přátelé, všechny zase spolu. Ale to už nejde. Jeden poberta padl za lásku k synovy. Druhý byl tak odvážný nebo hloupý že za pomstu svého nejlepšího přítele se nechal zatknout. Třetí je navždy prokletý měsícem. Čtvrtý je zrádce jemuž se nemohu podívat do očí. A páta? Pátá z nich je ztracená, protože dovolila aby na ni bylo zapomenuto, aby bylo zničeno vše protože nebyla dost dobrá.

Protože nebyla dost dobrá na to aby je všechny dokázala zachránit, protože zklamala" pokračovala dívka a do očí se jí hrnuli slzy a ani na minutu nedovolila jejím sestrám něco namítat. „Ale hlavně bych viděla našeho bratra, před tím než jsem ho přestala poznávat, před tím než se proměnil v monstrum" dodala tiše a s povzdechem se podívala na malého chlapce kterého čtvrtá dívka po jejím boku držela. „Jednou se mu budu muset podívat do očí a neuvidím nic jiného než oči své nejlepší kamarádky, zrzavou dívku s širokým úsměvem.

S plamenem ve svém srdci. Když se na něj podívám uvidím muže kterého jsem milovala, kterého jsem nechala odejít doufajíc že ho ochráním" její hlas se lámal, a už nebyl skoro slyšet. Obě dvě její sestry se na ni podívali a navzájem si stiskli ruce v naději že zachrání alespoň to poslední co zbylo z její sestry. Jejich přátelé se na zlomenou dívku zezadu dívali a přemýšleli jestli je tu stále ještě šance na to ji zachránit před sebou samotnou. Rusovlasý muž opatrně vstoupil v před a rukou se dotkl ramene své kamarádky, a postupně se k němu přidali ostatní, všichni tam pro ně byli.

Před více než dvaceti dvěma lety to začalo jednou krutou ženou která se k sobě za každou cenu snažila připoutat muže který jí nikdy nemiloval a tak otěhotněla v naději že ji díky tomu nikdy neopustí. Spletla se. V moment kdy se čtyři děti narodili, muž se rozhodl že své děti vezme a uteče s nimi, žena to ale nedokázala překousnout a tak svého muže zabila. Nikdo ale netušil že v tom bylo o mnoho více. Že v tom byla další neznámá mužská postava a spousty, spousty temnoty společně se zvláštní věštbou která mohla zničit životy.

Jedna z jejích tří dcer se narodila z mocí silnější než jakou kdy kdo viděl. Ta dívka měla být dobrem, tou čistou silou. Její bratr jí měl vyvažovat jeho temnotou. A jejich dvě sestry měli být rovnováhou obou mocí, ale věcí se v průběhu let mění, stejně tak jako jejich osudy. Začalo to jednou velkou věštbou která je zaškatulkovala mezi dobro nebo zlo. Mezi ty co mají být zkázou nebo nadějí. Byli to sourozenci kteří vydání na pospas celého světa. Neznali svou minulost ani svou budoucnost, netušili kým jsou a přes to už byli k něčemu předuršení.

Sourozenci jež nesli jméno Riddle, a v tom všem jejich bratr který byl předurčen k tomu nejhoršímu činu a zlu. A tři sestry které byli předurčeni zničit jejich vlastního bratra. Sestry které si musí vybírat bitvy které se pokusí vyhrát a musí si vybrat jejich strany. Jesliže se nedokážou vzdát jejich bratra, zklamou vše co měli být. Jestliže zničí svého bratra, postaví se proti vlastní rodině, proti člověkovi kterého milovali. Ale i přes jakékoliv jejich rozhodnutí, které udělají, svět si bude navždy pamatovat jejich jména, navždy se vyryjí do jejich pamětí.

Ellizabeth Riddle, Annabeth Riddle a Rosemary Riddle se vyryjí do srdcí mnoha čarodějů, nebo se také můžou stát navždy zapomenutými sestrami z legend která mohla ale také nemusela někdy existovat, prostě jen pohádka na dobrou noc kterou si kouzelníci vyprávějí každý večer před spaním. Nehledě na to jejich příběh teprve začíná, a každá jejich volba je může stát všechno co kdy měli. Možná jednou bude ten deštivý den na hřbitově zapomenut jako další cena kterou museli zaplatit za své volby, stejně tak jako ti lidé které tam pohřbili.