Ty a já

Necháváš mě čekat

Necháváš mě čekat, necháváš mě stát,
nezbývá mi nic jiného, než si o tobě nechat zdát.

Temné myšlenky v hlavě, na dlani celý svět,
kolikrát mám pocit nedobrovolně rozvíjet?
Chtěla bych ucítit, tvůj hřejivý dotek, slyšet zvonivý smích,
kolikrát budu v hlavě vzpomínky na tebe mít?

Domovoj nic neví, rusalka se ptá,
jak dlouho na tebe ve světnici čekat mám?
Bludičky o tobě zpívají ve své říši,
královna lesa k tobě při zpěvu zvedá krvavou čiší.

Necháváš mě čekat, necháváš mě stát,
nezbývá mi nic jiného, než se o tobě zdát

Všichni lidé, snílci, o tobě píší,
chtějí tě najít, chtějí být přestat tišší.

Proč jsi mě opustil a přestos ve mě cit probudil?
Nepřemýšlels nad tím, cos mi svým rozhodnutím způsobil?

Nyní každou noc vyhlížím z oken a ve dne chodím k lesu,
sbírám odvahu, když se skrze trnitou cestu třesu.
Avšak jakmile přichází večer a s ním se probouzí strach,
běžím zpátky cestou, za mnou sílí zlatý prach.

Necháváš mě čekat, necháváš mě stát,
nezbývá mi nic jiného, než si o tobě nechat zdát.

To vrba kouzelná na kraji jezera prach šíří -
vodník už začal pod hladinou bublat - ve svém království vodu víří.
Probuzení tvorové začínají v noci žít,
obyčejní lidé se mají úkryt - pouze tiše snít.

Jednou neuteču. Zůstanu v noci stát,
nechce se mi o tobě už jen pořád zdát.
Chci aby to bylo jako před rokem, kdys dobrovolně pravidla porušil...

A můj dosavad obyčejný život svou přítomností narušil.