ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

ᴅᴀᴅ

Ráno jsem se probudila brzy. Když spím v cizí posteli, prostě to tak mám. Z vedlejší místnosti se neozýval žádný hluk a já se bála vyjít.
Vlastně včera jsem si to moc užila. Jakub objednal pizzu, dal mi zmrzlinu, pustil televizi a uklidnil mě. Doma sice kyselé okurky neměl, ale měl kukuřičky a ty to vykompenzovaly.
Spát jsem chtěla na gauči. Ale pan Vlček mi začal vyhrožovat válkou a tak jsem se po velkém přesvědčování vydala do ložnice. Je mi to trochu blbý...mohla bych mu za to udělat snídani, no ne?

Zvednu se tedy z postele, roztáhnu závěsy a přesunu se do koupelny. Trochu se zkulturním, i když to moc nepomohlo a stále vypadám jako bezdomovec.
Tentokrát se vydám do kuchyně a začnu dělat vajíčka. Úplně obyčejná věc, ale nevím co Jakub jí a co ne, takže tohle je takový základ?
Asi? Během deseti minut je mám. Nádobí po sobě i umyji. Vajíčka dám na stůl a jdu za Jakubem.

„Dobré ráno." Usměju se na něj.

„Dobré." Zachraptí.

„Udělala jsem vajíčka, jestli chceš." Pousměji se.

„Hmmm. Ty si dám." Zvednul se. Rozespale se vydal do kuchyně ke stolu.

Společně se tedy nasnídáme. Celou dobu mého pobytu u Jakuba si to tu užívám. Konečně se mě někdo zastal a pomohl mi.
Z naší debaty o filmu, který jsme včera viděli nás vyvede bouchnutí dveří.

„Ahoj láska, som tu...Kto to je?" Přijde do místnosti Jakubova přítelkyně.

„Ehm...ahoj. Jsem Veronika." Zvednu se a podám ji ruku.

„Kristina." Řekne, ale ruku nepřijme.

„No...jestli ti jde o tohle..." Zasměju se, když začne tikat pohledem mezi mnou a Jakubem „S ním vážně nikdy nic mít nebudu." Zhnusím se jen nad tou představou.

„Verča tu je, protože jsem jí a jejího přítele včera rozhádal a ona mu dala konec. Jo a taky jí zbouchnul Dominik." Vysvětlí celou situaci Vlček.

„Čo?" Nadzvedne obočí Kika.

„Nó...malinko možná je ve mě malej Citta." Pousměju se.

„Tak to gratulujem." Usměje se konečně i Kristin.
*
Uběhlo několik hodin. Celou dobu jsem si s Kristinou povídala o všem možném. Jakub pak zmizel, aby došel pro oběd. Trochu jsme přehodnotili plány no...i tak přišel ten čas. Ten osudný čas.
Kristina zůstala u Jakuba a já se vydala s Vlčkem do studia.

Když přijedeme uvidím několik aut před budovou. Polknu. A je to tady. Už se tomu nevyhnu...

„Bude to dobrý." Usměje se potetovaný rapper vedle mě a pohladí mě po stehně.
Přikývnu. Beze slov vystoupím. Jakub udělá to samé a žene se k budově studia. Jdu za ním jako prvňák, který nechce do školy. Odemkne a společně vejdeme.
Projdeme chodbou, sejdeme po schodech a opět chodbou.
Vlček zrovna odemyká a já už slyším hlasy. Hlavně je výrazný Dominikův smích. Musím se nad ním pousmát.
Jakub konečně odemkl a pokynul, abych vešla. Šel hned za mnou. Hlasy už začínají být hlasitější. Nádech, výdech.
To zvládneš Ronnie.

„Ahoj." Pozdravím všechny v místnosti. Je tu na mě až moc lidí.

„Čáu!" Přijde už i Jakub.
„Běž." Šeptne mi do ucha a popostrčí mě.

„Děje se něco?" Všimne si našeho chování Dominik.

„No...víš..." začnu koktat.

„Ronnie by ti něco chtěla říct." Převezme za mě slovo Jakub.

„Ehm...Em...Jo." Přikývnu.

„Dobře, tak říkej." Pousměje se.

„No..."

„Běžte radši vedle." Ukáže Vlček na dveře.

„Jo..." Špitnu a otočím se. Pomalými krůčky se přesouvám do vedlejší místnosti. Slyším kroky za mnou.
Vejdu dovnitř. Dominik za námi zavře.

„Co se děje?" Chytí mě za ruce Nik.

„Víš...já...já..." rozbrečím se „Jsem t-těhotná." Zašeptám tak potichu, že ani nevím jestli to slyšel.
On nic neříká.
Už hrozně dlouho nic neříká.
Že já nedržela hubu.

„Miluju vás." Zašeptá mi Dominik do ucha.

Projede mnou vlna energie. Mísí se ve mně snad miliony emocí. Tolik emocí.
Najednou se ocitnu ve vzduchu. Automaticky omotám nohy kolem jeho pasu. Pevně ho obejmu a užívám si jeho vůni.

„Já budu táta do píči!" Zatočí se semnou.

„Ten nejlepší." Dám mu malou pusu na nos.