Když se duše soudí ~ [IwaOi]

~♡~

Dnešní trénink byl náročný, ale nezdálo se že by to někomu z týmu vadilo.

,,Dobrá práce, kapitáne." Ach jistě, kolikrát jsem to jen slyšel? Vlastně nikdy. To mi nikdo nikdy neřekl.

Počkat.

Tak kdo to teď řekl?

Otočil jsem se za sebe a zjistil že je to Iwaizumi. Že zrovna on? Ne že by mi to bylo nepříjemné, to rozhodně ne. Ale je to nečekané.

,,Iwa-chan~! Co tak náhle? Nějaká dobrá nálada?" Zasmál jsem se. Už jsem viděl jeho naštvaný výraz a zatlé pěsti.

,,Taky můžeš dostat míčem, idiote jeden praštěná..." Odsekl a já se na něj ukřivděně podíval.

,,A jak bych nemohl být praštěný?! Však to sám říkáš, furt po mně házíš míči!" Naoko jsem se urazil, ale moc dlouho jsem to nevydržel. Dnes byla opravdu uvolněná nálada.

,,No jo, no jo, ty aby ses zase neurazil." Prohlásil Iwaizumi s rukama v kapsách. Hlavu měl otočenou ode mě, ale i tak jsem věděl že se usmívá. Taky měl dobrou náladu.

Den se nemohl už více zlepšit. Zmrzlina? Filmy? Seriály? Přespávačka? Hudba? Povídání si? To vše se rozhodli si Iwaizumi s Oikawou užít tento den.

A užili. A jak!

Mohly být tak tři ráno, když se dva chlapci váleli na zemi v Hajimeho pokoji. Jen leželi a dívali se na strop. Jen tak. Ani jeden z nich si neuvědomil že se jejich ruce samy od sebe spojily, a držely po celou noc jejich spánku.

Ráno jim připadalo víc divné že usnuli na zemi, než že se drželi za ruce, nebo ve spánku objímali.

Nikdy si to nemuseli říci oficiálně, aby věděli, že bez toho druhého by nevydrželi. Byli spolu vždy, tak proč by se to mělo změnit?

Nemuseli ani vědět že se do sebe zamilovali již před staletími. Nemuseli si pamatovat nic ze svých předešlých životů.

Vždy vypadali i se jmenovali jinak.

Láska se nemění, a to je to podstatné.

Proto jediná změna byla, že se konečně vzali. Jinak bylo vše při starém.

To je poslední kapitola. Doufám že jste si to užili číst tak, jak jsem si to já užila psát. Přemýšlím že bych napsala nějaké bonusovky, ale to uvidíme...hehe
Can💙