Profesore, pozor Potter

37 Hagrid

Až do konce února bylo v Bradavicích a okolí ticho po pěšině. Kromě Valenýnského výletu do Prasinek, který stál ovšem podle vyprávění za to se nic nedělo. Pátý a sedmý ročník se začal aktivně připravovat na zkoušky, ale Harry měl pohodu, v šestém ročníku se dělaly pouze průběžné zkoušky.

Vlastně víc než pohodu. Díky vší té energii kterou nyní měl pro něj učení byla hračka. Měl pocit, že má jaksi jasnější mysl, že mu to rychleji myslí. A navíc si nemusel dělat hlavu s lektvary.

První březnový den se vydal konečně navštívit Hagrida. Měl výčitky svědomí, protože letos za ním nechodil ani zdaleka tak často jako jiné roky. Nechtěl, aby se na něj obr zlobil. A tak v sobotu popadl plášť a vydal se na cestu.

Šel bradavickými vřesovištěmi a díval se kolem sebe. Ze zbytků sněhu klíčily první sněženky a ve vzduchu byla cítit vůně jara. Usmál se. Jako malý jaro neměl rád, protože všude byla spousta bláta, špinavého sněhu a navíc mu už teta sebrala bundu a on ráno cestou do školy mrznul. Ale od té chvíle co nastoupil do Bradavic měl jaro rád. Vzduch tu krásně voněl, sníh byl bílý a když mu byla zima, mohl se kdykoli ohřát buď u praskajícího krbu a nebo jednoduchým ohřívacím kouzlem.

"Ahoj," usmál se na Hagrida a posadil se,"jak se máš?"

"Harry! Už jsem si myslel, že se neukážeš,"přivítal jej nadšeně Hagrid,"mám pro tebe spoustu novinek. Představ si, že Dráp už mluví plynule. Je to moc šikovnej obr, abys věděl. Víš co mě teď napadlo? Půjdem se na něj kouknout, určitě tě moc rád uvidí, má tě rád."

Harry začínal litovat toho, že se za Hagridem vydal. Za Drápem se mu ani trochu nechtělo. Ne že by obra neměl rád, tak to nebylo. Dráp mu připadal poměrně milý a loni mu koneckonců zachránil život. Jenom se mu nechtělo táhnout se celou tu cestu Zapovězeným lesem.

Už začínal přemýšlet nad tím jak se z toho vykroutí, když přišla záchrana. Tedy - přiletěla. Na Hagridově okně přistál Fawkes, tentokrát ve své nejlepší formě a ladně na okení římsku položil pergamen od Brumbála. Hagrid ke zprávě kolíbavě došel a převzal ji.

Pomalu si ji přelouskal a pak zabručel:"No tak to vypadá že se nikam nepude. Fénixův řád volá. Musím rychle do hradu, pudeš se mnou?"

"Jasně,"přikývl Harry,"o co jde?"

"Nevim a ani kdybych věděl tak neřeknu,"zabručel Hagrid,"ale potřebujou mě ve štábu, takže asi nějakej útok."

Harryho se zmocnilo vzrušení. Pokud je to opravdu útok, tak třeba konečně dojde i na něj. Snažil se nevypadat moc nadšeně a tak raději zabrousil do bezpečnějších vod:"A co ty vlastně děláš, když probíhá útok? Myslím - ty přece neútočíš, když nemůžeš kouzlit ne?"

"Ale jo,"zabručel klidně Hagrid,"nesmíš zapomenout na to, že sem poloobr. Většina kouzel se ode mě odráží a tak do nich prostě mydlím co to de. Docela účinný, to ti můžu říct."

"To musí být ale hrozně nebezpečné,"divil se Harry,"Avadu ani Crucio přece ani tvoje kůže neodrazí."

"No jo, ale to je život,"projevil se Hagrid projednou jako filozof a odbočil k ředitelně. Harry se pousmál a zastavil se u dveří do učebny Přeměňování.

-Severusi?- pokusil se navázat telepatické spojení.

-Čekal jsem, že se hned ozveš,- Harry úplně cítil, jak si Severus odfrkuje.

-A?- doufal Harry v kladnou odpověď.

-Myslím, že můžeme vyrazit. Vím kde má útok být a nebylo mi povoleno se zůčastnit, takže tomu nic nebrání. Přijď do mých pokojů.-