XI. in docks

575 48 14
                                    

Louis stále ležel v objetí s Harrym na gauči v kuchyni, zatím neměli potřebu se nějak zvedat. Ovšem převlékli se do pohodlnějšího oblečení a zapli si rádio. Ovšem tam se nemluvilo o ničem jiném, než o válce.

,,Co když jeden z nás bude muset narukovat?" ozval se do ticha Harry a více se k brunetovi natiskl.

,,Neboj," pohladil Louis kudrnáčka ve vlasech. ,,Nic takového se nestane. Liam to zařídí,"

Stát se mohlo cokoliv. Naprosto se všechno mohlo pokazit ze dne na den, ovšem Louis si to nechtěl připouštět. Teď bylo všechno, jak má být. A on si to nenechá vzít. Natáhl se k rádiu a vypl ho, aby to nemuseli poslouchat. Aby alespoň na chvíli utekli od reality a byli ještě ve svém vlastním světě.

,,Půjdu se umýt," řekl po chvíli ticha Harry a přelezl Louise. Ovšem než se úplně zvedl, posadil se na jeho rozkrok a políbil ho. Nezapomněl se o něj otřít, načež se zvedl a odešel do koupelny, nechávaje Louise za sebou zmateného, ovšem i roztouženého.

Brunet se nechápavě koukal za Harrym, ovšem rozhodl se zjistit, co má to pískle za lubem.

,,Harryyy?" protáhl schválně jeho jméno, když vstoupil do koupelny. Jmenovaný byl ve sprše, nadšený, že jeho plán vyšel. Dneska se rozhodl zbourat svoje bloky. Je připravený. Najednou se dveře do koutu otevřely a za ním se objevil Louis. Nahý. ,,Copak to tam mělo být?" zavrněl mu do ucha a Harry cítil, jak se mu krev z mozku hrne do rozkroku.

,,Myslel jsem,.. že.. tedy.. jsem připravený, Lou. Jakože na.. na.. na sex," koukl na něj Harry a Louis málem vybuchl z toho, jak byl tento chlapec nevinný, stydlivý. Natlačil se svým tělem na to Harryho, takže mladší mohl dobře cítit, jak moc je z něj modrooký vzrušený. Což mu lichotilo.

,,Víš, že je tohle na tobě, že ano? Nechci, abys to dělal kvůli mě," zvážněl Louis a otočil si ho k sobě čelem.

,,Vím. Ale taky cítím, že jsem připravený, Lou," řekl pevně Harry. Louis se opět natiskl na jeho rty. Snažil se do toho polibku dát to, co cítil; snažil se, aby Harry věděl, že mu neublíží, že mu na něm záleží.

Louis vypl vodu, vysadil si Harryho do náruče a odebrali se do postele. Louis ho stále líbal, neskutečně se ovládal. Vždycky byl zvyklý zasunout do nějaké šlapky klidně i bez přípravy, nikoho nikdy nelíbal.
Pro Harryho toto taky bylo poprvé. Chtělo se mu plakat, že o panictví nepřišel tímto způsobem. Že ho i teď pokoušel záchvat paniky, ale on se snažil ovládnout. Opakoval si, že je to Louis.

Po fyzické přípravě, jenž se trochu protáhla, protože začal trochu panikařit a Louis ho přes patnáct minut uklidňoval, ale hlavně po Harryho psychické, na něj Louis koukl s otázkou v očích, zda opravdu může.

Harry s ním spojil pohled a přikývl. Louis ho obejmul a v tom se Harry zeptal: ,,Miluješ mě, Lou?"

Na téhle otázce záviselo dění v následujích minutách, ale i v jejich budoucnosti. Jedno slovo momentálně změní všechno.

,,Miluju, Harry. Moc," odpověděl Louis. ,,Dokázal si mi, že milovat není špatný. Že celej tenhle pošahanej svět může být hezkej, když mám po boku někoho, koho můžu milovat a on doufám miluje mě. Miluješ mě, Harry?"

,,Miluju, Lou. Jsi jediný, kdo se ke mně od smrti rodičů choval opravdu hezky. Kdo mě drží, když mám záchvat paniky, nebo noční můru. Kdo mě zachránil od sebe samotného, protože vím, že sám bych se svými myšlenkami a všemi vzpomínkami, co mám, nevydržel žít dlouho. Moc tě miluju, Louisi," skoro až zašeptal Harry a setřel si slzy. Momentálně si tak, jak je Bůh stvořil, vyznali lásku a poprvé si řekli to, co si říct tak dlouhou dobu báli.

Till The End Of The Line /L.S./Kde žijí příběhy. Začni objevovat