Presley

Přísliby

Byla sobota datovaná dvacátého devátého ledna roku dva tisíce dvacet dva. Začínalo to jako poklidný večer. Já si dala skleněnku, a rodiče otevřeli výjimečně láhev rumu. Chtělo býti tomu tak, že se mamce zachtělo po druhé lahvi. Viděla jsem ji po dlouhé době v tak dobré náladě. Musela jsem ji následovat, ačkoliv jsem si sama rumu sotva sokla.
   Po koupi lahve a cigaret jsme s otcem, mamkou a mladším bratrem jeli na takzvanou stolárnu. Zde můj rodič trávil většinu dní, kdy pil se svými přáteli, jelikož neměl jak jinak trávit večery. Někdy táty holt nezachráníte a ani oni Vás.
   Chvíli jsme tam pobyli, ovšem mladší bratr chtěl domů. Zatímco šel čekat s mamkou do auta, já si dala s osazenstvem méďu. Počkali jsme na taxi posilněni pár dalšími panáky a jelo se. Cestou mamka navrhla, že půjdeme do baru. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, pořád jsem ji přemlouvala, ať někam vyrazíme. Tudíž jsem po takové šanci hned skočila, i když bylo jasné, že platím já. Přeci jen pár dní nazpátek jsem měla narozeniny.
   Rychle jsem si doma oholila podpaží, jelikož jsem si chtěla vzít tílko. Stejně jsem na sobě celou dobu měla lehkou bundu. Pro jistotu jsem si vzala ještě jednu. Obě však byly lehké, což se později ukázalo jako chyba. Nijak jsem se nelíčila, jelikož to nebylo potřeba.
   Zanedlouho padla otázka kam pojedeme. Rozhodla jsem, že do mamky bývalé práce, aby si lidé měli co povídat. Přeci jen jejich nudné životy potřebují něco na rozebírání. I kdyby to byla jen mamka s dcerou, co se šli bavit. Ano, přesně naše situace.
   Vevnitř jsem rovnou založila lístek a objednala nám rumy. Já si popíjela bílého, maminka upřednostnila kávového. Přibrala jsem si džus, abych měla co upíjet kromě hořkých panáků. Rozhlížela jsem se po baru. Bylo zde hodně mužů. Stala jsem se pro ně novou mladou tváří, na níž mohli oči nechat. Ovšem nastal zde jeden zásadní problém. Už jen jejich pohledy mne odpuzovaly, ostatně jako jejich tváře. Nedokázala jsem zde žádného muže obdarovat označením „atraktivní". To mne zklamalo, jelikož jsem se opravdu chtěla pobavit. I kdyby se jednalo o hloupý polibek, chtěla jsem to. Jak ale když prostě atraktivitu nevidím.
   Zakoupila jsem cigarety a vyrazila s mamkou ven. Scházel nám zapalovač, to však obstaral starý Lujz, štamgasta, který se k nám na cigaretu přidal. Povídala jsem si s ním, aniž bych zaregistrovala nového člena skupiny. Někam jsem se zahleděla, načež jsem uslyšela slova příchozího. Můj pohled na něj padl. ANO? ATRAKTIVNÍ. Dokonce přesně podle mého typu. Musím přiznat, že jej mám a je vcelku jasně daný. Na této tváři něco bylo. Stejně jako na mé i mém tělem. Ráda se přirovnávám k ženám na obrazech ohledně té doby. Jejich ideál. Samozřejmě se lišila jako každá, ale já ji prostě na těch obrazech viděla, a viděla jsem ji i v zrcadle.
   Nuže zpátky k němu. Muž byl dost vysoký, snad se blížil k dvěma metrům. Imponuje mi to tím, že já jsem malého vzrůstu. Odůvodnění této přitažlivosti je, že nedosáhnu do vysokých regálů a poliček, tudíž by měl být schopný mi to můj partner podat. Navíc to ve mne budí jakýsi pocit bezpečí. V přítmí šly vidět jeho obličejové rysy. Jeho tvář byla antická. Ostře řezané rysy jako na soše. Téměř adonistická čelist lemovala jeho protáhlý obličej. Jeho lícní kosti byly též ostře řezané. Tvář k tomu zdobil výrazný nos. Někdo by řekl židovský, tím někdo myslím mne. Oči i vlasy měl tento muž tmavé.
   Nyní jste byli uvedeni do situace. Do toho jak jsme se dostali k tomuhle okamžiku. Tudíž přecházím k němu.
   „Jsem dobrej hudebník." Prohlásil, což mne přimělo se na něj podívat, a tak nějak jej vlastně zaregistrovat.
   „Pokud sám o sobě tvrdíš, že jsi dobrý hudebník, nejsi jím." Vyšlo z mých úst.
   „To máš pravdu," uznal s pokrčením ramen.
   Podala jsem mu ruku. „Já jsem Jamča."
   Stiskl mou ruku nazpět. „Presley."
   Rozesmála jsem se. Jak jsem později zjistila, opravdu se tak jmenuje. Nechápala jsem to.
   „Jamčo, to je kundička, viď." Zasmála se má maminka. Toto slovo jsem ji naučila a byla jsem na to pyšná.
   „To jsem ještě neslyšel," zasmál se Presley.
   „No to máš tak," odpovídám se smíchem, avšak rázně, „pěknej chlap je prostě kundička. Vy nám tak říkáte, tak mi taky. Je to dobré slovo."
   Uznal, že je to fér. Mamka prozradila, že je pokérovanej a sám kéruje. To mne ještě více nabudilo na tohohle showmana, jelikož to též bylo mou vášní. Ukázal nám kérky. Poprosil mne, zda-li bych mu rozepla knoflík košile na předloktí, samotnému mu to nešlo. Potetovaná předloktí byla krásně provedená. Následně si vyhrnul tričko a pak i stáhl kalhoty. Trenky naštěstí zůstali. Měl hodně tetováních. Byla to pro mne tedy záživná konverzace, u níž jsme nakonec zůstali sami s druhou cigaretou.
   „Presley, můžeš teda?" Ozvalo se z parkoviště.
   „Hned jsem zpátky, ano?" Pronesl usměvavě, a vydal se na parkoviště. Cestou mi zlehka přejel rukou po bundě, na znak dodržení slibu.
   Dokouřila jsem cigaretu, chvilku posečkala a pak si řekla, že nemusím čekat. On za mnou zase přijde. Jestli ne, tak co?
   Upřímně jsem si nevšimla, kdy prošel. Každopádně, když jsem ho objevila, můj pohled k němu těkal, on však poslouchal přátele. Mamka mě dotáhla k fotbálku, aby mi někoho představila. Moc jsem neposlouchala, jelikož mne obtěžovaly pohledy mužů sedících asi dva metry ode mne. Nebavilo mne to.
   Zašla jsem si opět na cigaretu, a když se vrátila, mamka seděla u jednoho stolu. Šla jsem k ní s novým panákem. Plně jsem si všimla, že on se teď chystal na cigaretu. Opravdu mne oslovil.    Naklonil se ke mne s notýskem: „Mám v tom nějaké návrhy na kérky, tak se podívej. Já si jen skočím na cigaretu."
   Myslela jsem si, že semnou švihne. Mamka koukala jak vyvoraná myš. Má osoba si s jistou domýšlivostí a pocitem absolutní radosti začala prohlížet jeho návrhy. To, že mi tohle půjčil a jakým způsobem to podal... Byl v tom opět příslib, že se za mnou vrátí. Nebo si ho budu muset najít. Nechápala jsem moc, co se to děje, ale... Hodně se mi to líbilo. Co si budeme... Tohle je gesto hodné Presleyho.