VÝBUCH_II.

1.2K 44 20
                                    

,,Klesá jí tlak."

,,No tak holka, bojuj!"

,,Všichni stranou!"

BUM!

,,200 joulů!"

,,Všichni stranou!"

BUM!

,,Máme ji. Dělejte! Dlouho ji neudržíme!"

Cítím volnost. Poprvé za svůj život cítím volnost. Můžu se jen vznášet v oblacích. Nikdo mě neruší. Nikdo po mně nic nechce.
Jsem jako ve snu.

Ovšem náhle začnu pociťovat okolí.

Světlo

Hluk

Lidské doteky

Bolest na hrudi

A tlukot svého srdce...

Někdo mě veze. Všechno se točí. Všechno mě bolí.
Chci otevřít oči, ale je to moc náročné. Chci něco říct, ale cítím popel ve svém krku.

,,Ty jsi nám dala holka. Za chvíli budeme v nemocnici. Tam ti pomůžou."

Dobře. Pomoc totiž potřebuju.

Všechno se začne mnohem víc pohybovat. A ty otřesy mi způsobí ještě větší bolesti.

,,Maya Yallová. 17 let. Strhla ji tlaková vlna způsobena výbuchem kotelny. Má pohmožděná žebra. Vdechla spoustu kouře, takže bude mít nejspíš zanesené celé dýchací cesty. Dále tu máme silný otřes mozku. Z minulosti má problém s kolenem. Nemůžeme vyloučit problém s páteří a následně s míchou. V sanitce proběhla resuscitace."

,,Jak dlouho?"

,,Zhruba 6 minut. Poté se nám i lehce  probrala."

,,Jak daleko ji odhodila ta tlaková vlna?"

,,Asi 15 metrů."

,,Dobře. Odvezte ji rovnou na celotělové CT. A pak uvidíme, co dál."

,,Samozřejmě paní doktorko."

..........

Pomalu otevírám oči.
Udeří mě to známé bílé světlo a neskutečné ticho.
Zkusím pootočit hlavu, jenže mi v tom brání krční límec.
Všechno mě bolí.
Otevřou se dveře. Slyším kroky.

,,Tak vítej na Zemi Mayo. Já jsem doktorka Westová a jsem tvou ošetřující lékařkou. Měla jsi velké štěstí, kromě otřesu mozku a naražených žeber budeš v pořádku."
Zkouším promluvit. Jde to těžce.
,,Co, c-o mo-je ko-le-n-o?"
,,Ovšem. Provedli jsme zároveň tvou plánovanou operaci. Vše proběhlo bez problémů a jakmile to půjde, tak začneš rehabilitovat. Jsi na dobré cestě."
,,Ale, a-le oni ří-ka-li, že už nikdy..."
,,Já vím, co říkali. Jenže tvá noha na tom nebyla tak špatně jak ukazovaly původní snímky. Mezitím co jsi nám tu spala jsme udělali všechny testy znovu a s výsledky jsme byli víc než spokojení. Provedli jsme operaci, úspěšně, a tvé koleno bude v pořádku. Sice už nebudeš takový profík, ale bruslit zvládneš."
Tohle je ta nejlepší zpráva, co mi mohla říct.
,,Děkuju."
,,Není zač. A mimochodem, zkus přemluvit ty tvoje zachránce, aby vzali ta místa, co jsem jim nabídla. Jsou to šikovní kluci. Za tu nohu můžeš děkovat jim."

A odejde. Nechá mě zde opět samotnou.

...........

Někdo klepe.
,,Dále!"

Do dveří mého, nyní už obyčejného pokoje, strčí hlavu ta nejlepší sestra, kterou jsem si mohla přát.

,,Konečně doma. Jakpak se cítíš?"
,,Jak se asi může cítit člověk, který je po výbuchu kotelny?"
,,To bylo před třemi týdny. Taková minulost."
,,Už jsi přemýšlela, co bude až skončíš s rehabilitacemi? Teda pokud proběhnou v pořádku."
,,To, co jsem chtěla od začátku."
,,Což je?"
,,Budu trénovat děcka. Už jsem dohodnutá."
,,Jsem na tebe pyšná. Kéž by to mohl vidět táta." teď nechci žádné slzy.
,,Já vím. Víš něco už o Tylerovi?" vstoupila jsem do zákázané zóny.
,,Ne. A ty víš, že pokud bude čistej, a bude tak chtít zůstat, tak tu má dveře otevřený."
,,Ja vím."
,,Mimochodem, domluv pak Pablovi a Lucovi, ať si po sobě na tom záchodě uklízí!" ona ví, jak vždycky totálně zlepšit náladu.

Pablo a Luca. Nakonec se k nám nastěhovali a po mém úporném přemlouvání vzali tu práci v nemocnici. Oba dva.
Máme mezi sebou vztah, jako bratři a sestra.
Jsem za ně ráda. Konečně tu nejsem celé dny sama.
Nebo jak se to vezme. Snaží se brát si směny tak, aby tu byl vždycky někdo, kdo mě odveze na rehabilitace, ale už jsme tak sehraní, že to dáváme úplně na pohodu.

,,Vyřídím! A teď už běž, jinak ti uletí to letadlo."
,,Panebože a jo! Díky. Dávej na sebe pozor a za pár měsíců mě tu máš zpátky."
Obejme mě a odejde. A já mám konečně klid.
Takové krásné ticho.

Když v tom uslyším, jak někomu padá taška. Taková ta papírová plná nákupu.

,,Luco! Už zase?!"
,,Promiň Mayo!"

Kdybyste se mě zeptali před rokem, co budu jednou dělat, tak by mojí odpovědí rozhodně nebylo, že budu bydlet se dvěma sexy doktory, kteří jsou ovšem strašně neohrabaní.
Tohle je prostě teď můj život.

O ČTYŘI ROKY POZDĚJI

Připravuju si všechny své papíry a čekám, až nás zavolají na řadu.
Stojíme u ledu a čekáme, až pár, který jede před námi dokončí svou jízdu.
Náhle se na mě otočí Amber.
,,Co když to zkazíme Mayo?"
Její partner nás vůbec nesleduje a věnuje se páru na ledě.
,,Proč byste měli něco pokazit Amber. Tu sestavu jsme jeli několikrát. Několikrát bez chyb. Zvládnete to."
,,A co bude, když se staneme světovými šampiony?"
,,Tak sem pojedeme i za rok a vy jim znovu nakopete zadky."
Dvojice na ledě právě ukončila svou jízdu a jdou si vyslechnout známky od rozhodčí.

*PROSÍM PŘIVÍTEJTE NA LEDĚ PÁR AMBER STARK A RYAN WOOD*

,,To zvládnete. Hlavně si to užijte."

A s tím vstoupí mé dva poklady na plochu.
Zajedou tu nejlepší jízdu, jakou jsem kdy viděla.
A zvítězí.

Jako trenér se cítím mnohem líp.
Mohu pomáhat ostatním.
A to jsem vždycky chtěla.
Možná mělo těch minulých skoro 6 let smysl.
Možná to, co mě potkalo nebyla náhoda.
Teď už toho nelituju.
Protože vítězství mého týmu, je moje vítězství.

Někdo mě zezadu obejme. A podle vůně hned vím, kdo to je.
Lehce vytočím hlavu do strany a ucítím dotek rtů na svém spánku.

,,Nesnáším tu zimu. V ordinaci je to lepší."
,

,Ale no tak. Vždyť v ordinaci jsem s tebou byla už dva roky. Musíš se smířit s tím, že tvoje holka trénuje mistry světa."
Opět mě políbí na spánek. Theo mi byl přidělený jako můj hlavní lékař při rehabilitaci. A řekněme, že jsme měli čas si popovídat.
,,Jsem na tebe pyšný."
,,Já vím."

Momentálně mám vše, co si mohu, přát. A žiju ten nejlepší život na světě.

TOHLE BYLA JÍZDA. NIKDY BYCH SI NEMYSLELA, ŽE TOHLE DOPÍŠU. TRVALO MI TO, ALE STÁLO TO ZA TO.
NAKONEC TO MÁ SVŮJ HAPPY END, KTERÝ JSTE ASI NIKDO NEČEKAL. JÁ CHTĚLA DÁT ŠANCI NĚKOMU DALŠÍMU. A THEO SI JI ROZHODNĚ ZASLOUŽIL, I KDYŽ JSME NEMĚLI MOC MOŽNOST SE S NÍM VÍC SETKAT.
JEŠTĚ JEDNOU VÁM MOC DĚKUJU A DOUFÁM, ŽE SE JEDNOU SETKÁME ZASE U NĚJAKÉHO PŘÍBĚHU💕💕💕

KDYŽ JSEM HO POTKALAWhere stories live. Discover now