Assistant / ff Tom Holland

Máte tu volno, slečno?

Ta svině.

Neklepala jsem. Rovnou jsem otevřela dveře a vstoupila do místnosti.

„Udělalo ti to dobře?" zařvala jsem na ni. Otočila se na své židli a podívala se na mě.

„Ahoj Caroline, tebe bych tady nečekala," usmála se na mě.

„Snad jsem se tě na něco zeptala, tak mi laskavě odpověz, ty mrcho," byla jsem tak rozčílená.

Zendaya se rozesmála a pomalu se zvedla ze židle.

„Já že jsem mrcha? Podívej se na sebe, ty jsi přišla, luskla prsty a měla. Zničila jsi nám vztah. Takže jsi spíš mrcha ty, nemyslíš?"

„Já, že jsem vám zničila vztah? To mluvíš o sobě? Asi jsi zapomněla, kdo se, s kým rozešel? Počkat? Byla jsi to ty, kdo se rozešel s Tomem, a to dávno před natáčením a ještě předtím, než jsem se tu objevila. Tak si přestaň hrát na chudinku a už mi kurva odpověz na tu otázku."

„Věděla jsem to od začátku, že ho zničíš, tak proč bych tomu nemohla pomoct," usmála se. Dělalo ji to dobře, ale mě teda rozhodně ne.

„Máš pocit, že jsi vyhrála?" zeptala jsem se ji.

„Já vyhrávám vždycky, drahoušku."

„Tentokrát ti to, ale nevyšlo a ani nevyjde. Líbej si Toma, jak chceš. Na placu, v autě je mi to ukradený, ale uvědom si, že on už o tebe nestojí. Zlomila jsi mu srdce, které já jsem slepila."

„V Los Angeles jsem myslela, že jsi to pochopila dost jasně, ale ne. Nepochopila. Čekala jsem na správnou chvíli a udělala to nejlepší."

„To nejlepší? Tohle bylo tvoje eso v rukávu? Tak to jsi slabá. Zničila jsi náš vztah, zničila jsi jeho, zničila jsi mě a zničíš všechny okolo," řekla jsem.

„Nechceš, už radši držet hubu a vypadnout? Mám za chvíli focení," řekla a usadila se zpátky na židli.

„Nemáš argumenty?" uchechtla jsem se.

„Nikdy jsem ti nepřála nic hnusného, ale tohle všechno, co jsi provedla se ti vrátí. Vrátí se ti to mnohonásobně a až budeš prosit o odpuštění, tak ti akorát zamávám. Uvědom si, co jsi provedla a taky si ujasni, co chceš a můžu ti říct, že Tom to není. Nikdy jsi ho nechtěla. Chtěla jsi si zachránit, tak akorát svoji prdel před vyhořením. Měj se," vydechla jsem a zavřela za sebou dveře.

„Kde se to v tobě vzalo?" vykulil na mě oči Theo, který celou dobu poslouchal za dveřmi.

„A ty jsi se tady vzal kde? Měla jsem povolení jenom já?"

„Tom mi to dovolil," usmál se.

Zavrtěla jsem hlavou. Vzala svého dvoumetrového kamaráda kolem ramen a spokojeně jsme si to odkráčeli pryč z akce.

„Nevím, kde se to ve mně vzalo," jsem na sebe hrdá.

...

Doma jsme si povídali o celém dění. Theovi jsem všechno řekla, který mi na to odvětil, že je celou dobu v kontaktu s Tomem a že tohle všechno už dávno věděl. Naštvala jsem se, ale zase mu odpustila.

„Odpustíš mu? Protože tu chci Spajdíka zase potkávat," škádlivě se usmál.

„Nevím, chci mu odpustit, ale pořád si nejsem jistá, jestli je na tom ten pravý čas."

Potřebuju to všechno vstřebat. Zároveň, ale vím, že pravdu říkal a že mu za pár dnů i měsíců odpustím a odpustím i sama sobě.

„Co si dát pizzu?" navrhl Theo.

„Nejlepší nápad, jaký jsi teď mohl dostat," usměju se.

Zavibroval mi telefon a ukázal mi zprávu od Toma.

To jsi na ní fakt křičela?

„Theodore Simone Tresty, můžeš mi laskavě vysvětlit, jak Tom ví o tom, co se stalo mezi mnou a Zendayou."

„Křičela jsi dost nahlas, řekl bych, že to slyšel," usmíval se na mě z kuchyně. Prohlížel nabídku pizz, jak jsem tak tušila.

„Ty slepičí prdelko," uchechtla jsem se.

Chtěl bych docela vidět.

Přišla další zpráva a za ní další.

Caroline, jako fakt jsi s ní mluvila?

Tomuhle říkáš, že mi dáváš čas?

Theo mi nic neřekl, jen to, že jsi se rozjela.

Já věděla, že v tom má prsty.

Sakra, neříkej mu, že jsem ti to řekl.

„To už jsi mu odpustila? Že se tak hezky usmíváš."

„Ne ještě ne," řekla jsem a můj obličej zase zkameněl.

Dál jsem už neodpovídala. Theo má pravdu, nechám tomu ještě čas. Nejradši bych jela k Tomovi domů a řekla, že už nechci žádný čas, ale já ho potřebuju. Cítím to.

...

Uběhli pět měsíců od posledně, co jsem se s Tomem viděla. Psal mi, nedal se odpálkovat a vlastně mi to ani nevadilo. Každé ráno jsme našla zprávu, kde mi přeje hezké ráno a ať se mi dneska daří. Bylo to od něj velmi velkorysé a hezké. Chyběl mi. Hrozně moc, ale ještě není ten pravý čas. Prosím, ať už přijde, co nejdřív.

Dneska jsem napsala poslední zkoušku, a proto mi odedneška začínají prázdniny, které bych chtěla strávit s knížkami a s plnou mísou popcornu. Tím, že jsem zkoušku napsala na trojku, musela jsem se jít odměnit něčím sladkým. Rozhodla jsem se, že se po dlouhé době projdu po městě a zavítám i do nějakých butiků. První byla na řadě káva a ten slíbený zákusek.

Zašla jsem do své oblíbené kavárny. Objednala karamelové latté a k tomu i kousek jahodového dortu. Dneska je hezky. Venku svítí sluníčko, a tak jsem si sedla přímo k velkému oknu. Vychutnávala jsem si kávu a u toho četla moji rozečtenou knížku plnou klišé. Vyrušil mě velmi známý hlas.

„Máte tu volno, slečno?" jeho úsměv mi dával najevo, že jsem mu odpustila už před dlouhou dobou a že je na čase mu to říct, ale udělám to ve svém stylu a doufám, že co nejdřív.

Ahoj! Nerada to píšu a zároveň to i nerada říkám, ale máme před sebou poslední dvě až tři kapitoly. Je to tak...Užívejte si čtení, co nejvíce. Mám ještě připravené menší překvapení, ale jakoby překvapení není, protože vám to tu napíšu...

Budou dva epilogy! Mám toho v hlavě dost a rozhodla sepsat dva, protože vás o to nemůžu ochudit a plus mám u sebe schovaný jeden kousek, který jsem do povídky chtěla zařadit, ale bohužel se mi nikam nehodil.

Mějte se hezky! 

(Jo a budu moc ráda za komentáře, jak si příběh užíváte, co je vaše oblíbená pasáž či postava, budu moc ráda, když si o tom popovídáme)

CM