૮꒰。'•ㅅ•。꒱

10 3 0
                                    

Taeyong's pov:

Jako každý všední den, mě dnes čekala práce. Pracuji v kavárně, kterou jsem si půl roku zpět otevřel. Jelikož město předtím mělo jen jednu, tak jsem si řekl, že proč to nezkusit a podařilo se. Rychle se uchytila a návštěvnost byla čím dál tím větší. Těšiloo mě to a proto jsem se vše snažil vylepšovat a potřeboval jsem další pracovníky, jelikož jsem to sám s jedním chlapcem za kasou nezvládal. Sobotní ráno bylo docela rušné, jelikož jsme měli plno a tak jsem běhal od stolu ke stolu a všechny obsluhoval, než jsem si všiml nesmělého chlapce, který si sedl do rohu kavárny. Už od pohledu se mi zdál roztomilý a tak jsem za ním zamířil. S myšlenkama jinde jsem ho sledoval a zapsal si vše. Nějakým šarmem mě asi okouzlil a já v ten moment věděl, že ho tady potřebuju. Nedočkavě jsem připravil jeho objednávku a donesl mu ji. V moment kdy poděkoval a já si všiml že se jeho tváře zbarvují do červena, tak jsem se neubránil úsměvu. Věděl jsem ale, že není jediný zákazník a tak jsem šel rychle obsluhovat ostatní. Po cca hodině a půl tenhle nával končil a lidé s úsměvem a dobrou náladou odcházeli, jenže on tam stále seděl. Vypadal zamyšleně, načež jsem si pak všiml že má už jen půlku hrnka kafe. Řekl jsem druhému chlapci, který mi tu vypomáhá, ať připraví horkou čokoládu s marshmallows, načež jen přikývl a rozešel se dozadu vše připravit. Já si zatím vzal svou vizitku a pod kontakty napsal "hledáme pracovní sílu a jelikož ses mi zalíbil, rád bych ti nabídl místo u nás." Ano, tykal jsem mu, jelikož vypadal mladší než já. Po chvíli mi donesl tácek i s připraveným nápojem. Kartičku jsem zastrčil pod hrníček a rozešel se za ním. Položil to před něj a beze slova vzal prázdný tácek s talířkama a odešel zpět. Nemohl jsem se na něj koukat, jelikož jsem byl v práci, ale tušil jsem, že si mě nevšiml.

Ten's pov:

Z mého přemýšlení mě vyrušil nový tácek přede mnou. Nechápal jsem jelikož jsem si nic neobjednal, ale nechal jsem to tak. Dopil jsem zbytek kafe a hrneček odložil bokem. Když jsem hmátal po hrnečku nejspíše s horkou čokoládou, tak jsem si všiml kartičky pod ním. Okamžitě jsem si ji vzal do rukou a začal ji zkoumat, než jsem si všiml co tam je vlastně napsané. Už po druhé mi zčervenaly tváře a já věděl, že tohle je má šance se osamostatnit a vydělávat si sám, proto jsem pohlédl po muži, který mi to donesl a nesměle na něj mávl rukou. Ani jsem nemrkl a rozešel se za mnou. Připravoval jsem si co řeknu, ale nic jiného než jen na úsměv jsem se nezmohl. "Přejete si?" optal se slušně a já jen přikývl a odkašlal si. Nadechl jsem se a spustil: " Měl bych o to místo zájem, tedy zda to myslíte vážně." Na to se jen zasmál a já znervozněl. Nevěděl jsem jak reágovat do doby, než opět promluvil. "Samozřejmě že ano, myslíte si že bych o dělal jen tak? Vážně by se tu někdo hodil a Vy mi příjdete jako milý a schopný člověk." Nebyl jsem zvyklý na lichotky, ale nějakým způsobem se mi to líbilo. "Beru to!" vykřikl jsem, načež jsem si to po chvíli uvědomil. Ještě že tam nikdo nebyl. Na to už nic neodpověděl, jen mi naznačil ať se zvednu a jdu za ním. "Prvně uděláme menší pohovor a pak podepíšeme papíry ano? Kdy by jste mohl nastoupit?" Jeho rychlé jednání mě zarazilo, jelikož jsem nečekal že to bude teď a tady, ale nestěžoval jsem si. Moje odpověď byla taktéž jasná. "Třeba hned zítra! Jsem tu sice poprvé ale hned na první pohled se mi to tu zalíbilo." Uchechtl se nad tím, slyšel jsem to, proto jsem se neubránil úsměvu taktéž.

Taeyong's pov:

Byl jsem víc než rád, že to přijal, ale to znamenalo že jsem se musel ve všem hlídat, abych ho nevyplašil, jenže to mi nevyšlo. Jak jsem ho vedl ke mně do kanceláře, tak jsem ho "omylem" chytil slabě za zápěstí, aby se mi náhodou neztratil. Věděl jsem, tak snadno se dají mé city k někomu ovládat a jak rychle a jednoduše je k někomu můžu chytit, jenže on se mi zalíbil na tolik, že to jinak nešlo. Dovedl jsem ho tedy do své kanceláře a nabídl mu ať se posadí a já udělal přesně to samé. "Taeyong, Lee Taeyong" usmál jsem se a čekal, než se mi představí i on sám. "T-ten Lee." Roztomilé, pomyslel jsem si. Ještě shoda příjmení, bylo to všechno moc roztomilé. Po tom co se mi představil, jsem se ho začal vyptávat na otázky, jenže jsem jeho odpovědi nevnímal. Byl jsem moc zakoukaný do jeho krásných očí. Když mě přestalo napadat, na co bych se mohl ještě optat, tak jsem ze šuplíku vytáhl smlouvu o pracovní činnosti. "Vše tam je napsané, doma si to tedy přečti a zítra před nástupem mi to jen nezapomeň donést."

Ten's pov:

Lehce mě znervozňoval jeho neustálý pohled na mě, ale snažil jsem se to ignorovat. Převzal jsem si papíry a poděkoval, načež jsem se chystal na odchod. Pomalu jsem se zvedal, přičemž se zvedl i ona chytil mě opět slabě za zápěstí. Lehe jsem se vylekal a rychle se na něj otočil. Z vteřiny na vteřinu jsem byl uvězněn v jeho objetí. Absolutně jsem nic nechápal ale nechal jsem se. Po pár chvílích se odtáhl a usmál se. "Omlouvám se, zda jsem tě vystrašil, ale jsi hrozně roztomilý a jsem neskutečně rád, že jsi to vzal." Opět jsem zčervenal a schoval si obličej, načež jsem byl na odchodu. Tiše jsem se rozloučil a rychlým krokem odešel, vzal si kabát a na stolku nechal peníze, abych mohl co nejrychleji odejít. Co to bylo? Proč byl tak milý a vše okolo? Ale i přes to jaký jsem byl, mi to nevadilo. Spíše mi to bylo nějakým způsobem příjemné? Dále už jsem to neřešil a jen se poflakoval po cestě domů.

Love in the cafe.Where stories live. Discover now