Graffiti Heart

1

Konečně.  Konečně je pátek odpoledne a já můžu vypadnout ze školy a utíkat domů. Ne, že by mi škola nějak vadila, ale dnes mám domluvenou schůzku v tetovacím salonu a nemůžu se dočkat. O tetování sním už od patnácti let. Letos jsem dostal k 17 narozkám od nejlepších kámošů Mikea a Davea falešnou občanku, tak ji konečně vyzkouším. Stačil by podepsaný papír od mámy, ale nechci ji zatěžovat. Má toho moc. Táta nám umřel na rakovinu, když jsem byl ještě malej a máma pracuje jako zdravotní sestra v místní nemocnici, na to jak je sedřená dostává málo peněz, aby nás s bráchou uživila a utáhla náš malej domek. Brácha má 19, tomu bych taky mohl říct, jenže ten by mi to nepodepsal, někdy se chová spíš jako táta než brácha, ale jako nedivím se a jsem mu vděčnej.

Už nebudu odbíhat, dnes je ten den a já se nemůžu dočkat. Jen co doběhnu domů, hodím si tam batoh ze školy a převleču se, musím si vzít tílko, protože chci tetování na rameno. Svlíknu černý tričko a obleču černý tílko. Vlastně jinou barvu ve skříni ani nemám. Nevím proč, prostě to tak ke mně nějak pasuje, černý rifle, boty, trička, košile. Nedovedu si na sobě představit jinou barvu. Už mi chybí jen to tetování. Chtěl bych jich hodně, ale postupně, až si zas našetřím.

Tetovací salon není daleko, tak jedu na kole. Nikdo uvnitř není, jen šero a tlumená hudba.

„Haló, je tu někdo?"

„Tady vzadu..."

Projdu až dozadu kde je lehátko a spousta obrázků a fotek na stěnách.

Sedí tam chlap/kluk, no nevím, neodhadnu to a já padám do kolen! Nádherný oči a černý vlasy, bílý tílko a karamelovou kůži obsypanou tetováním, stříbrný prsteny a těžký kovový náramky, úplnej badboy snů.

„Ty seš Simon?" promluví na mě krásným hlubokým hlasem.

„J-jo, já jsem Vám volal, Simon Jared."

Koktám trochu vyvaleně.

„Jsem objednanej na čtvrtou."

„Jasný, sedej a neboj se. Poprvý? Nevypadáš dospěle... můžu vidět nějakej doklad?"

Rozklepaně vyndám z kapsy falešnou občanku. Jen se pousměje a kývne. Uf, vypadá to, že to vyšlo.

„Tak co to bude mladej?"

„Mám tady nakreslenej obrázek," podal jsem mu svůj náčrt.

„Tak vlastní tvorba, jo? To mám rád. Tak ukaž, a kam to bude?"

Obrázek si překreslí na rameno a začne si chystat věci. Je fakt nádhernej, snažím se na něj nečumět, ale nejde mi to, doufám, že to půjde rychle, protože jestli se mě tenhle Princ z Persie bude dotýkat dlouho, tak tady asi budu ležet s pořádným stojákem.

Trochu se při té myšlence začervenám. Jenže mě to rychle přejde, když se mě poprvé dotkne jehla, kurva, tak z toho se mi nepostaví teda určitě. Bolí to jako prase. Ale netrvá to zas tak dlouho a už mi přes to natahuje fólii, zaplatím a můžu zmizet. Ještě mi fešák řekne pár bezpečnostních pokynů a rad, jak zacházet s novým tetováním, mrkne na mě a můžu běžet domů.

Jo tak tenhle kocour se mi vryje do fantazie ještě na hodně dlouho.

Doma si dám večeři a zavolám Mikeovi. Slíbil jsem mu, že mu povykládám, jak to šlo. Jsme s Mikem a Davem kámoši už od základky a teď se spolu protloukáme i střední školou. Mike je krásnej vysokej kluk s pletí barvy čokolády a je neuvěřitelnej magnet na holky. Dokáže je oslnit, umí s nima mluvit, ví to o sobě a dovede toho využít. Spal snad s každou a pořád o něj stojí zástupy dalších. Je to klikař. Ve škole má průměr, ale oba jsou s Davem výborní v basketu, takže to nejspíš uhrají na stýpko přes sport a budeme snad společně pokračovat i na vejšku. Dave je velkej bílej hromotluk, kterej skoro nemluví, ale i tak je u holek oblíbenej. Nevím, jestli je to jeho vypracovanou postavou nebo tichou povahou, každopádně ani on si nemůže na nedostatek holek stěžovat, i když u něj to vidím spíš na čekání na nějakou osudovou lásku. To čekání si teda zkracuje v náruči spolužaček, ale já mu to přeju.