Jen lži

Agent S.H.I.E.L.D.u

[Lee]

S Jamesem jsme vyšli z baru a šli směrem k mé motorce. "Chceš někam svést." Zeptala jsem se. "Neřekl bych, že žena jako ty bude mít motorku."
"Amm... jo. Ani já tomu někdy nevěřím." Pousmala jsem se a vzala do ruky helmu. "Takže...?"
"Ne díky. Musím si jít něco zařídit, ale zítra se rád svezu."
"Tak fajn." Řekla jsem, otočil se k němu zády a chtěla si nasadit helmu.
Otočila jsem se zpět k Jamesovi, položila mu ruku na tvář a políbila. Oběma rukama mě chytil za tváře a vášnivě líbal.

Po chvíli jsme se odtáhli ale stále mě držel za tváře a opřel si o mé čelo to své. "Lee." Řekl lehce zadýchaně. "Hmm."To bylo jediné na co jsem se zmohla a kousla jsem se do rtu." Já..."
"Ano?"
"Zamiloval jsem se." Pohlédl mi do očí, ale stále měl opřene čelo o mé.

Nevím jestli jste cítila lásku nebo jsem se nechala unést emocemi, ale v tu chvíli jsem si byla jistá že k němu i za tu krátkou dobu co se známe cítím. Čím dál tím víc. Ale protože jsem si nebyla jistá tím co bych teď měla říct jsem ho políbila.

Odtáhl se a odstoupil. "Už musím jít."
"Jasně." Řekla jsem. James už odcházel, ale ještě jsem na něj zavolala. "Jamesi?"
"Jo?"
"Ani nemám tvoje telefonní číslo."
"Nepotřebuješ ho. Najdu si tě."

Oba jsem se zasmáli. Nasadila jsem si helmu a jela domů.

Cestou do bytu jsem se zastavila u Amberouse. Zazvonila jsem na zvonek, ale nikdo mi neotevřel. Šla jsem do svého bytu. Když jsem chtěla odemknout dveře se pootevřely. Pomalu jsem vešla dovnitř a všimla si nějaké osoby.

U ostrůvku s barovými židlemi seděl Amberous. Spadl mi kámen ze srdce, ale stále jsem nechápala co tu dělá. "Amberousi? Co tu sakra děláš?" Otočil se na mě a s písknutím se ze všech koutů bytu vynořili jakýsi lidé kteří měli v rukách zbraně. Najednou někdo stál za mnou, a aniž by na mě nějak reagoval se vydal za Amberousem.

"Může mi někdo sakar říct co se tu děje?" Najednou se na mě otočil muž, který před chvílí vešel do mého bytu. "Jsem Steve Rogers." Ze slušnosti i když neochotně, jsem mu podala ruku a představila se. "Lee Widshoot." Když jsem se na něj lépe podívala, přišel mi hrozně povědomí. Steve Rogers to jmeno znám.

"Co děláte v mém bytě." Nato se zvedl Amberous a šel ke mě. "Lee jsem agent S.H.I.E.L.D.u."
"Cože?"
"Jsme tu kvůli tomu muži co tu včera byl. Je velmi nebezpečný." Blonďatý muž si odkašlal na důkaz nesouhlasu. Amberous se na něj jen naštvaně podíval, a pak zase na mě. "Mus..." Nestihl dořícz ani slovo a Rogers mu skočil do řeči. "Není...tak nebezpečí. Jen udělal špatné věci. Za které nemůže." Pohlédla jsem vysokému, blonďatému muži do očí.

"Dobře. Dost emocionálních chvíli. Lee jestli víš kde je, řekni nám to." Podívala jsem se na Ambrouse, a pak zpět na Rogerse. "Pomůžeme mu." Dodal blonďatý muž. Váhala jsem co udělat. Mám věřit člověku kdo se celou dobu vydává za někoho jiného a nebo někomu koho...miluji.

V podstatě po mu chtěli abych ho zradila. Věděla jsem kdo je James zač, přesto mi nikdy nepřišel nebezpečný. "Jděte z mého bytu." Řekla jsem rozhodnutě a ukázala rukou na dveře. 
"Lee not..."
"Ne. Jděte." Všichni co neměli v mém bytě co dělat odešli, až na Steva Rogerse. "Vy také." Očima jsem mu poukázka na dveře.

Stál nehybně na místě. "Promluvme si." Řekl najednou trochu vážnějším hlasem. Jen jsem se na něj dívala.
"Možná změníte názor." Už vím odkud znám to jméno. Bylo napsané v jednom z článků. Je Jamesův kamarád z války, který mu pomohl vrátit se zpět k životu bez zabíjení. "Dobrá." Řekl jsem trochu poraženě a chtěla si odlozit kabát. "Tady ne. Máte tu momentálně v každém rohu odposlech."

Překvapeně jsem se podívala po bytě a uviděla jsem tam menší černé krabičky. Kabát jsem si opět pořádně oblékla a šla ke dveřím. Za mnou šel Rogers a já zamkla byt. I když mi to k momentální situaci přišlo zbytečné.

Vyšli jsem ven z domu a vydali se kamsi. "Takže. O čem chcete mluvit. Své jsem už řekla."
"Mohu vám tykat?"
"Jistě. Lee." Podala jsem mu ruku a on s ní potřásl se slovy. "Steve." Ruku mi pustil a pokračoval.