Tajemná dívka ☑

Kapitola šedesátá druhá

,,Promiň mi to miláčku, ale musím jet do práce. Objevil se nějaký problém a je potřeba ho vyřešit." Když mi to Ryan říkal, vypadal u toho jako malé dítě, které něco rozbilo a čekalo na výprask. Usmála jsem se na něj a přistoupila k němu. ,,Vůbec se neomlouvej. Prostě jsi šéf velké firmy a občas musíš řešit problémy. To k tomu patří." Řekla jsem políbila ho krátce na ty dokonalé rty.

Společně jsme se vrátili zpátky do ložnice. Já si zalezla do postele a sledovala Ryana, který se právě oblékal.

Měla jsem přímo dokonalý výhled a nemohla z něj spustit oči. Rychle jsem se natáhla pro telefon, který jsem měla položený na nočním stolku a Ryana si na památku vyfotila.

Ryan ke mně zvedl svůj pohled a všiml si toho, co dělám. ,,Ale ale... Copak to tam máš?" Přišel ke mně a vzal mi telefon. Marně jsem se mu bránila, Ryan byl prostě rychlejší.

,,Hmm... To vypadá hodně zajímavě." Prohlížel si fotku, na které byl. ,,Řekni mi... Pročpak jsi to vyfotila?" Zašeptal mi svůdným hlasem do ucha, když se ke mně sklonil. ,,Na památku, aby se mi po tobě tolik nestýskalo." Odpověděla jsem Ryanovi zrovnatak.

Poté mě dlouze a vášnivě políbil. Jakmile se ode mě odtáhl, šel do koupelny. Za moment se zase vrátil. Tentokrát už byl ale upravený a byl cítit jeho oblíbeným parfémem, který na něm miluji.

Ten dokonalý moment však zkazil svým poučování, ale já vím, že to myslí dobře a bojí se o mě. ,,Než se vrátím, tak budeš hezky odpočívat. Žádné psaní ani práce. A z postele se nehneš ani na krok." Řekl to vážným tónem, ale nevyznělo to jako rozkaz. Dělal si o mě starosti. ,,Rozkaz šéfe. Jen mám malý dotaz... Na záchod můžu?" Oba jsme na chvíli propukli v záchvat smíchu.

,,No nic, tak půjdu. Hezky odpočívej a dávej na sebe pozor. Budu se snažit vrátit co nejdřív." Řekl a políbil mě na čelo před tím, než odešel. Čekala jsem až uslyším bouchnutí vchodových dveří. Když se tak stalo, vstala jsem z postele a šla do koupelny.

Při pohledu do zrcadla jsem došla k názoru, že bych se měla trochu zkulturnit. Ve skříňce nad umyvadlem jsem začala hledat svoji taštičku s make-upem a všemi dalšími věcmi.

Když jsem ji konečně našla a vytahovala ji ze skříňky, přitom z ní něco vypadlo.

Taštičku jsem položila stranou a koukla, co ze skříňky vypadlo. To není možný... V ruce jsem držela krabičku s antikoncepcí. Začala se mi motat hlava.

To není možný... Já jsem... Cítila jsem, jak se mi podlomily kolena a zatmělo se mi před očima. Upadla jsem do temnoty.

**********************************
Tuhle kapitolu psala vyloženě Ailly13 a musím vám říct, že se jí skutečně hrozně moc povedla. Sama bych to nenapsala lépe.

Už teď se můžete těšit na věci které společně s Ailly plánujeme. A to nejenom do této knihy, ale i do pár dalších knih. 😊

Jinak kdyby se někdo chtěl ptát - tak ano už jsme s Ailly přemýšleli nad tím co a jak se tady i v knize Naděje na lásku (příběh bude o Jorgem a Grace) bude dít a plánujeme dá se říct denně co všechno tam napíšeme.

A musím říct, že se skvěle doplňujeme, jsme už zkrátka super tým. 😊💞

Tessie