Když jsem to zaregistroval, rozeběhl jsem se tím směrem jak nejrychleji jsem mohl, už jsem jenom doufal že tohle je sen... Ne... Ne... Ne, prosím, ne... ,,Hoseoku!" zrychlil jsem a když už jsem byl u těla, celého od krve tak jsem si klek, podepřel jsem mu hlavu a začal jsem brečet ,,Yoongi" řekl chraplavým hlasem Hoseok ,,Hobi" utřel jsem si slzu, i když to bylo zbytečné, další proud se dral na povrh ,,Uteč Yoongi" řekl a usmál se ,,Jsi tak statečný..." dodal ,,Nenechám t tady Hobi" řekl jsem ,,Musíš Yoongi... Jsi ten nejstatečnější člověk jakého znám, zvládneš ehm! V podstatě všechno, ale teď dej statečnost ehm! pryč..." zakašlal se ,,Neudělám to!" řekl jsem a on svou rozklepanou rukou setřel slzy ,,Yoongi, nikdy před tím jsem ti to neřekl ale..." pomalu přestával dýchat ,,Ne! Nenechávej mě tu! Co jsi mi neřekl! Hobi! Prosím ne!" začal jsem brečet ještě víc, začal jsem s ním třást, ale... On se neprobudil...
Hoseok zemřel tak, jak žil... S úsměvem na tváři... Dokázal ho vykouzlit i při nejhorší situaci, jako byla tahle... Miluju tě Hobi...
Najednou mi zapípal mobil... Neodejdu od Hobiho, nemůžu... Jsem tu jako přirostlí... Nemůžu odejít... Nemůžu... Zmůžu se jenom na pláč... Vím co by řekl Hobi, řekl by "Yoongi, vše bude v pořádku, budeme v pořádku, neboj se, teď se usměj..." nejde to Hobi... Promiň, pomalu jsem se začal zvedat a šel jsem pro mobil...
Neznámé číslo: Jak je tomu tvému Hobimu?
Neznámé číslo: Neprobudíš ho :)
Neznámé číslo: No to je tak roztomilé, asi si vás vyfotím... Rodinná fotečka...
Neznámé číslo: Úsměv do foťáku :)
Já: Co jsi to provedl...
Neznámé číslo: Co myslíš? Nic jsem neudělal :)
Já: Zabij mě hned, než to udělám sám...
Neznámé číslo: To by pak nebyla zábava... :)
Já: Nemám zábavu rád...
Neznámé číslo: Ale já ano... A Hobi jistě taky :)
Já: Nezajímáš mě! Jdu se zabít!
Neznámé číslo: Nejdeš Yoongi...
Já: Nezabráníš mi..
Neznámé číslo: Otoč se Yoongi :)
