Probuzení do ticha

Šifra

Avra dřepí vedle stále sedícího vědce a ukazuje mu cosi na svém přístroji, v němž má zastrčenou onu kovovou tyčinku, kterou měla v laboratoři. Iden obezřetně stojí opodál a svým postojem dává jasně najevo, aby se Lenard Verhain o nic nepokoušel.

„Znáš ten postup," říká zrovna Avra, spíš jako oznámení než otázku.

Lenard rezervovaně přikyvuje.

„Výborně," pousmívá se mladá žena. „Tak ho tam zadej, ať můžeme jít v klidu dál."

Lenard nejistě pozvedá ruku k zařízení. „Nejsem si jistý, jestli si to pamatuju dobře, nikdy jsem to doopravdy neotevíral..." ošívá se.

„Snaž se," pobízí ho netrpělivá Avra. „Představ si, že na tom záleží tvůj život, protože přesně tak to je."

Ta slova Lenarda opět znervózňují, ale napadá tě, že je nejspíš zvyklý pracovat i pod tlakem. Nevyšiluje zase tolik.

Chvíli jen mlčky klepe do Avřina přístroje, zatímco ho žena bedlivě pozoruje.

„Máte zastaralý systém," stěžuje si po chvíli vědec.

„Funguje," odpovídá Avra a dává mu najevo, aby pokračoval. „Mimochodem, jestli se to pokusíš zavést do slepé uličky a zablokovat, tak tvoje kariéra na tomhle místě skončila. A za to ti to určitě nestojí."

Lenard si něco brumlá pod vousy a pokračuje dál. Trvá to další asi dvě minuty.

„Počkej, tenhle posun ale nedává smysl," ozývá se náhle Avra a ukazuje na určité místo na přístroji. Popocházíš o kousek, aby se ti dostalo lepšího výhledu na celou operaci, ale na obrazovce vidíš jen nějakou změť znaků, čísel, písmen a obrazců. Avřin prst se vyskytuje na konci jednoho řádku.

Lenard se sebevědomě usmívá. „Já vím," odpovídá. „Za normálních okolností by to smysl nedávalo, ale tohle je trochu jinak naprogramované. Podívej," ukazuje Avře na obrazovce nějakou jinou kombinaci obrazců. „Tahle poslední klička je Ganadinův design. Když o ní člověk neví, nikdy se k té informaci nedostane."

Avra tiše kleje.

„Takže teď, když udělám tohle..." přemýšlí nahlas Lenard a něco mačká na přístroji. Cítíš Avřino napětí a okamžitou připravenost vyplnit své výhružky, kdyby to snad nevyšlo. Ty ale okamžitě střídá nadšená horlivost. Mladá žena vytrhává přístroj vědci z rukou a rychle na něm naťukává vlastní příkazy. Pak se s rozzářeným pohledem obrací na Idena.

„Máme to!" volá směrem ke snoubenci, přestože ten nestojí tak daleko.

Iden přiskakuje k ní, na tebe se krátce obrací se slovy: „Jedničko, hlídej vědce," a pak už svorně hledí na vytoužený soubor.

Pohlížíš na Lenarda, kterého máš podle všeho hlídat, a napadá tě otázka.

„Proč jsi jim pomáhal?" promlouváš k němu.

Lenard si opět povzdechuje. „O těch dvou jsem slyšel. Jsou schopní, není radno si s nimi zahrávat. A Ganadinův projekt pro mě nemá větší hodnotu než můj život – mám dobré vzdělání, práci si vždycky najdu." Krčí rameny. „A potom, jakkoli dobří jsou, nemyslím si, že se jim vůbec podaří přiblížit k tomu, co chtějí. Nemáš se čeho obávat, Ganadin to rychle vyřídí a experiment bude pokračovat v pořádku dál. Ne že bych mu nějak hodně fandil, jsem pouze realistický."

„Nechci, aby experiment pokračoval dál," nacházíš v sobě sílu se ohradit. Vzpomínáš si na chladný betonový šestistěn, na zmatení, které tě opanovalo, když za tebou poprvé vstoupili vědci. A přestože ti to prostředí přišlo známé, začínáš také rozumět tomu, jak to všechno bylo špatně. Otevřená obloha, vysoké budovy, řeka, stromy... to všechno působí daleko přirozeněji a ty už s naprostou jistotou víš, že někde jinde to pro tebe všechno bylo běžné a bylo to tam dobré. A jestli tihle lidé tvrdí, že tě dokáží dostat tam, odkud tě vědci vtáhli do téhle skutečnosti, stojí to za zkoušku.

Zdá se, že to Lenardovi vzalo vítr z plachet a už nic neříká.

„Biffe," oslovuje Iden řidiče. „Máme to místo. Je to na západním kraji města."

„Super!" raduje se Biff. „Jedeme?"

„Zajedeme do báze a uděláme plán na zítřek," rozhoduje Iden. „Ale musíme opatrně, budou se po nás dívat."

„Rozkaz," usmívá se Biff a jeho zelená kostkovaná košile mizí ve dveřích dodávky. Iden pobízí tebe a Avru k nástupu zpět do dodávky.

„Co tenhle?" poukazuje Avra na Lenarda, který dál odevzdaně sedí na trávě.

„Necháme ho tady, on už si poradí. Nemá na nás co říct a stejně nebude chtít, protože by musel prozradit i to, že díky němu známe to druhé místo," odpovídá pragmaticky Iden.

„Říkal jsem si, že mi neuškodí chvíli si posedět na čerstvém vzduchu," poznamenává kousavě Lenard a rozhlíží se kolem sebe. Jeho bílý laboratorní plášť v tomhle prostředí plném zeleně působí až komicky. Dál už se jím ale nezdržujete a naskakujete zpět do nevelkého, avšak relativně útulného prostoru zadní části dodávky. S Idenovým pokynem se vozidlo vydává směrem k bázi – ať už je to kdekoli.