Sedím na lavičce. Zdá se mi, že mě ta tma čím dál víc pohlcuje. Rána. Najednou jakoby se svět zastavil. Všechno se zdá tak utlumené. Přesně vím co se děje. Zase mě to dohání. Opět.
85
Sedím na lavičce. Zdá se mi, že mě ta tma čím dál víc pohlcuje. Rána. Najednou jakoby se svět zastavil. Všechno se zdá tak utlumené. Přesně vím co se děje. Zase mě to dohání. Opět.
