Tak dlouho se chodí
se džbánem
pro vodu,
až se ucho utrhne,
objímám se, ať se nerozpadnu,
objímám džbán, ať se nerozpadne,
držím si uši, ať se neslyším,
držím si uši, ať se mi neutrhnou,
protože tak moc křičím,
vracím se, i přesto že stejnou tmou,
vracím se, i přesto že nesnáším ten pocit,
vracím se, génie loci,
i přesto, že nesnáším,
že křičím, když se křičí,
je to jak malovat
černou do černé noci.
DU LIEST GERADE
ŠÍLENÍ - sbírka poezie
PoetryUž nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky...
