62. Miluješ ho?

22 4 0
                                    


,,Víš matko já jsem musela, musela jsem dobrovolně i když jsem nechtěla. Musela jsem s králem ulehnout do jednoho lože. Donutily mě k tomu on a jeho matka a tak jsem raději poslechla a tak jak chtěly jsem splnila svou povinnost. I když mi to v prvních chvílích rvalo srdce, ale pak když jsem se vedle něj ráno probudila tak jsem cítila jako by se se mnou něco stalo a když spal tak mi nepřipadal ani tak nesnesitelný," řekne Blanka po chvíli a podívá se už trochu veselým pohledem na svou matku.

,,Miluješ ho? Protože pokud ne tak ten polibek před lidmi byl opravdu přesvědčivý že by nikdo nepřemýšlel o opaku. Protože teď jsi všichni lidé přesně tak jak chtěly myslí že krále miluješ. A miluješ ho, skutečně ho Blanko miluješ?," zeptá se její matka a pohlédne své dceři do tváře ve které se jí značí nevyřčená otázka.

,,Miluje ho?," řekla si sama pro sebe Blanka v hlavě a chvíli hledala odpověď.

,,Ne nemiluji ho, jak bych taky mohla po tom všem ho milovat. Ale možná že...?," řekla si Blanka tak trochu pro sebe a pohlédla své matce do očí.

,,Ale možná co?," zeptá se její matka která pustí její ruce a trochu poodstoupí.

,,Nic, to já jen tak," řekne Blanka s úsměvem ale v hlavě už se jí rodí něco úplně jiného a taky další myšlenky které už směřují pomalu ke králi. Kterého možná Blanka už pomalu proti své vůli začíná milovat i když ještě pořád je jí tak úplně cizí. 

,,Tak pokud ho ještě nemiluješ tak ho můžeš zabít tak jak si přeci chtěla?," řekne její matka po chvíli tuto otázku a Blanka ze svých vnitřních pocitů trochu ztuhne. Protože už pomalu tuto myšlenku vytlačila z hlavy i když ne ještě tak úplně.

,,No možná? Dnes večer to zkusím," dodá ještě Blanka a pak už se od své matky otočí k oknu.

,,Ale vidím na tobě že jsi mi neřekla ještě všechno holčičko, no tak ven s tím řekni mi co tě ještě trápí," řekla po chvíli královna Margareta když si všimla že její dceru ještě něco trápí a nakloní se k ní o kousek blíž jako by chtěla aby jí to její dcera pošeptala.

,,Ale to nic maminko opravdu jsem ti řekla všechno a nic dalšího už mě netrápí," odpověděla Blanka ale její pohled stále směřoval jakoby ven z okna.

,,No tak Blaničko jsem tvoje matka a poznám když něco předemnou skrýváš," dodala ještě po chvíli její matka a přišla ke své dceři kousek blíž.

,,Maminko já..... bojím se že bych ho začala milovat," řekne Blanka a konečně se otočí aby se podívala na svou matku.

,,Ale dceruško jestli ho miluješ tak láska je to nejlepší co by sis mohla přát," odpoví ji na to královna Margareta a chytne svou dceru za ruce. Za které je drží opravdu pevně protože cítí že její dcera teď v ní bude potřebovat oporu.

,,No to já právě nevím maminko a nejsem si vůbec jistá jestli takového krutého člověka jako je král miluji," řekne hned na to Blanka a podívá se své matce smířlivě do očí. 

,,Pokud ho miluješ tak mi věř že ho tvá láska dokáže změnit," řekne její matka jako by skoro šeptem a pak už ruce své dcery které před chvíli pevně držela pustí.

,,Tím si zas až tak nejsem úplně jista matko," dodá ještě Blanka a pak z komnaty odejde.  

   

KrutovládaKde žijí příběhy. Začni objevovat