Projekt Arescerder

Nová tvář

Uběhly už dva dny od prvního dne výcviku a my už jsme si docela zvykli. Nebo spíš alespoň já.

,,Noro?!" Uslyšel jsem Brit. ,,Co?" Zeptala jsem se naprosto zmatená. ,,Ptala jsem se tě nad čím zase přemýšlíš, že vypadáš tak zadumaně." Řekla s povzdechem a dala si pramen svých hnědých vlasů za ucho. ,,Emm, jo takhle! No... nic. Copak nevíš, že se nesluší vyrušovat ostatní z myšlenek?" Obrátila jsem se na ni, když jsem nevěděla co jiného říct. Ta se pouze zasmála. ,,Měly bysme už jít, ať na nás učitelé nečekají." Řekla jsem a Brit se mnou souhlasila.

,,Tady jseš!" Zavolala jsem na Maxe, když jsem došla na běhací hřiště. Černovlasý kluk přikývl. ,,Tak jo. Čeká nás dvouhodinové trénování běhu. Chci abyste ukázali co ve vás je. Každý poběžíte na čas dvě kolečka." Řekl a ukázal na celou běhací plochu. ,,A abych vás trochu namotivoval.." Otevřel svůj batoh a vyndal z něj tři tvarohové koláčky. ,,První tři získají koláček." Dořekl a schoval koláčky zpět do batohu. ,,Nejdřív se ale rozcvičte, takže všichni teď jedno kolečko."

,,Nora, že?" Zeptal se, když jsem se postavila na start a já přikývla. ,,Připrav se... pozor... teď!" Odstartoval. Já vystřelila jak nejrychleji jsem dovedla, ale za chvíli jsem zpomalila, abych si udržela stálé tempo.

,,Skvěle Noro!" Zvolal nadšeně učitel a já zhluboka vydýchávala. Dost mě to vyčerpalo. Sesunula jsem se k zemi a čekala, až všichni doběhnou.

,,Výborně. Teď máte asi 15 minutek volno. Můžete se jít do jídelny napít." Oznámil nám učitel a já s Maxem jsme vztali a šli do jídelny. Tam jsme každý vypili asi dvě sklenice pití a šli zpět za ostatními.

,,Takže, pro koláček si můžou jít..." Napínal nás učitel a my tiše naslouchali. ,,Emma, Max a Harry!" Byla jsem trochu zklamaná, ale co se dalo dělat. Samozřejmě jsem Maxovi pogratulovala a ten si radostně došel pro tvarohový koláček, který nerovnomněrně rozpůlil a menší půlku mi dal. Poděkovala jsem mu a oba jsme se do koláčků s chutí pustili. Takovou pochoutku tady jen tak nemáme.

,,Tak jo. Teď máme hodinu překážkového běhu ve které budeme trénovat skákání do dálky." Řekl učitel. Max mě vyzívavě šťouchl do ramene a já se na něj se šibalským pohledem podívala. Nebylo pochyb o tom, že jsme si oba vzpomněli na den, kdy jsme si já a Brit dávaly výzvu, která z nás doskočí dále a Max se k nám přidal.

,,Utvořte řadu." Rozkázal učitel a celá skupina tak učinila. Postavila jsem se za Maxe a čekala, až na mě příjde řada. Pozorovala jsem ostatní jak skáčou, než jsem přišla na řadu já. ,,Noro, teď ty." Řekl učitel a usmál se. Rozběhla jsem se a u červené čáry se odrazila a skočila. Dopadla jsem na tvrdou zem a nejspíš si i odřela koleno. ,,Skvěle. Skoro si mě překonala. Ale jen skoro." Zaradoval se Max. Zasmála jsem se a šla si stoupnout za ostatními.

,,Pojď, půjdeme na oběd." Řekla jsem Maxovi, když hodina zkončila. Černovlasý hoch přikývl a oba jsme šli směrem do jídelny.

,,Ahoj." Pozdravila jsem, když jsem spatřila Brit a Alaina. Max i oni pozdravili také. Teď musíme najít nějaká volná místa na sezení. Pomyslela jsem si, když jsem se rozhlédla po přeplněné jídelně. ,,Tady." Ukázal Alain na volná čtyřmísta a my se tam spěšně usadili, aby si tam náhodou nikdo nesedl dřív, než my.

,,Zítra už jdu na přeměnu já..." Pronesla zoufale Brit místo svého obvyklého komentování jídla. Povzdechla jsem si. ,,Brit.." Ale nevěděla jsem co jí říct. Koneckonců nás to stejně čeká všechny. Já s Maxem tam jdu den po ní a Alain den po nás. Dočká se toho každý.

,,Teď máme boj, že?" Hádal Max a bohužel to uhodl. Přikývla jsem a dále šla směrem k hřišti na kterém boj vždy probíhal. Učitel byl již na místě a vyčkával na nás. Zamířili jsme k němu.