wanted for pleasure|L.S [CZ POZASTAVENO]

11.

„Máte hodinu a půl rozchod. Sraz bude před stanicí metra. Nikdo nepůjde dovnitř a budete se pohybovat jenom po Oxford Street" nakázal Styles.

Všichni žáci se začali rozcházet, já jsem byl už taky na odchodu.

„Kam jdeš?" zeptal se Styles, když mě doběhnul.
„Na rande," řekl jsem se smíchem.
„Haha," pokroutil očima.

Už jsem byl na odchodu, ale Harry mě chytil za ruku. Myslel jsem, že mě pustí, když se zastavím, ale byl jsem na omylu. Držel mě za ruku a když jsem cukl, tak stisk ještě zpevnil.

„Jdu s tebou," konstatoval a já věděl, že nemá cenu odmlouvat. A tak jsme šli ruku v ruce do knihkupectví.
„Vážně?" zeptal se a stáhl ruku k sobě.
„Proč by ne?"

Rozdělili jsme se a po deseti minutách za mnou Harry přišel s knížkou.

„Vybral sis?" zeptal jsem se.
„Ta je pro tebe," usmál se a podal mi ji, „Hodně lidí ji vychvalovalo. Mohla by se ti líbit."
„Oba na konci zemřou?" přečetl jsem název knihy.
„No, je to spoiler," zasmál se. Já jsem knihu otevřel a přečetl poslední větu.

‚Vykročím přes ulici a tentokrát už tady není ruka, která by mě zadržela.'

„Ty- ty čteš poslední větu?" zeptal se.
„Jo, pokaždé,"
„Já taky. A už jsem si myslel, že jsem divnej jenom já,"
„Nejsme divní, je to normální," podotkl jsem.
„Vybral sis nějakou?" zeptal se.
„Ne, ty jsi mi vybral. Půjdu už k pokladně a pak můžeme někam, kde chceš ty,"
„Tak to v žádném případě. Koupím ti jí. Ber to jako dárek,"
„Děkuji,"
„Tak a teď půjdeme tam kde chci já," řekl poté co jsme vyšli z obchodu a já se začínal bát.
„Nepůjdeme koupit nějaké oblečení?" zeptal jsem se.
„Chceš?"
„Pořád mi kradeš košile," řekl jsem a zvažoval, že koupím Harrymu nějakou košili.

Pípl mi mobil.

„Kdo ti píše?" zeptal se Harry, když jsem vytahoval telefon z kapsy.
„To je Niall, ptá se, jak je v Londýně,"
„Niall?"
„Takový irský skřet. Studovali jsme spolu a pak chvilku u nás na škole učil, ale to tys tam ještě nebyl,"
„Jo, už vím, kterého myslíš," řekl a došli jsme před obchod s obleky, „Jdeme?"
„Jo," řekl jsem a rychle jsem naťukal Niallovi zprávu o tom, že se mám fajn a zavolám večer.

Vešli jsme a šli do pánského oddělení ke košilím. Miluju košile. Harrymu se strašně líbila jedna béžová lněná, která vypadala dobře zapnutá a zastrčená do kalhot, ale i rozepnutá s trikem. A poté vybral ještě jednu.

„Běž si je zkusit," řekl jsem.
„Já? Ty jsou snad pro tebe, ne?"
„Ne, ty budou jako dárek ode mě pro tebe," zněl jsem docela sebevědomě, takže mi ani neodporoval.

Měl obě dobré, takže jsem mu je koupil a vyšli jsme. Byl akorát čas na to, jít čekat na žáky před stanici metra. Kupodivu se nikomu nic nestalo a všichni přišli zdraví bez zranění. Už jsme jeli do hotelu a žáci se začali vyptávat co budeme dělat večer.

„Zřejmě budeme opékat, a bude volat pan učitel Horan, takže ho můžete pozdravit," Niall byl takový ten fajn učitel, kterému se svěříte s čímkoliv a věříte mu. Učil u nás jenom jeden rok a všem žákům přirostl k srdci. I mně.
„OMG! Super!" slyšel jsem Justina přes skoro celé metro.