Naučím Tě milovat

33. ZLODUCH HRDINA

Viky ani nedýchala, nemohla, cítila strašný strach, co přijde: "Nic mi na to nepovíš?" Řekla znovu Markéta posměšně. Stála se Sid a Kamilem na mýtině a Sid se obávala nejhoršího. Je to tady. Teď jí zastřelí. Kamil vypadal šokovaně a stejně jako Sid se začal bát, co zamýšlí.
"Markéto, prosím," řekla Viky slabým a bolestným hlasem: "ona za nic nemůže. Nezatahuj jí do naší války. Vždyť s námi nemá nic společného." 
"Už jen to, že slyším, jak Tě to bolí, mě nutí to udělat. Tak pozorně poslouchej," Markéta dala telefon na reproduktor, zahodila ho do trávy a zamířila zbraní přímo na Sid. Natáhla kohoutek a vystřelila. Společně s výstřelem slyšela Viky jen hlas Sid, jak volá její jméno: "VIKY!!!!"
"NEEEEE!!!!" Viky zakřičela a telefon jí upadl na zem. Zakryla si tvář a s hrozivým pláčem šla do kolen. Sidonie k ní rychle přiběhla. A zatímco se snažila zjistit, co se stalo její vnučce, Adam s Petrem a Břéťou zaslechli výstřel jen pár metrů od nich spolu se Sidiným výkřikem, ve kterém volala svou nejlepší kamarádku.
"SID!!!!" Všichni se rozeběhli za zvukem výstřelu na mýtinu a spatřili Sid, která ale pořád žila. Klečela před Markétou, která jí stále mířila mezi oči. Byla vyděšená, Kamil jí právě zachránil život. Postavil se mezi ní a kulku a sám se svalil do trávy. Ležel bezvládně mezi klečící Sid a stojící Markétou, která akorát znovu natahovala kohoutek, připravená jí na druhý pokus zastřelit. V tom spatřila trojici mužů na kraji mýtiny. Rychle se znovu podívala na Sid a chtěla zmáčknout spoušť. Ti tři se ale rozeběhli k nim a Markéta už neměla čas. Musela zmizet a tak se dala na útěk. Vyběhla z mýtiny dál do hlubokého lesa. Adam běžel k Sid, která vypadala, že vůbec nerozumí, co se stalo, když najednou spatřila svého muže, jak k ní běží. A najednou cítila úlevu. Bylo to jako ze zpomaleného filmu, všechno slyšela jakoby z dálky a v ten moment jí to došlo. Byla zachráněná. Adam k ní přiklekl a Sid ho s pláčem objala. Neměla tedy moc možnost, protože byla svázaná. Ale zaklonila hlavu a přední stranou krku se opřela o jeho klíční kost a najednou se úplně hystericky rozbrečela. Za celou tu dobu byla tak statečná a najednou to v ní bouchlo jako časovaná bomba. Adam jí stiskl a nemohl uvěřit, že je v pořádku. Pokud tedy nepočítal viditelné odřeniny, škrábance a modřiny na obličeji. Břéťa nechal pár v klidu, jen rychlým chvatem Sid odřízl od provazu. Její ruce se pak během vteřiny obmotaly kolem krku manžela a už nic jiného nevnímala. Jen to, že je u něj a v bezpečí. Petr mezitím zjišťoval Kamilův stav.
"Dostal to do ramene, ale ještě žije," říkal zrovna Břéťovi, který rychle zavolal záchranku.
"Adame," promluvil k němu najednou. Ten stále držel plačící Sid, ale vzhlédl k němu: "s Petrem musíme jít po Markétě, zůstaň tu se Sid a s Kamilem. Přijede sem pro něj záchranka, počkejte tu na ní i na zásahovku, jedna část policistů to vzala z druhé strany. Markéta jim běží přímo do rány. Měli bychom být schopní jí obklíčit. Druhá část zásahovky asi přijde směrem, kterým jsme přišli i my. Pošli ji hned za námi." Adam jen přikývl a Petr s Břéťou se vydali dál pátrat po Markétě.
"Už je dobře, lásko," řekl Adam a dál hladil svou ženu po vlasech a zádech: "Teď už bude jenom dobře."
"Zachránil mi život, Adame," vzlykala mu do ramene a na chvíli se od něj odlepila, aby se mu podívala do očí. Adam jí vzal dlaněmi za tváře a úplně nerozuměl, o čem mluví: "Kamil... on nebyl jako ona, byl hodný. Nebyl takový psychopat. Zastával se mě před ní. Postavil se mezi mě a tu kulku, Adame, obětoval se pro mě, chápeš?"
"Není mrtvý, Sid, bude v pořádku, za chvíli tu bude záchranka. Ty už si s tím nelam hlavu." Sid se mu znovu schoulila do náruče a pak už jen tiše řekla: "Jestli přežije, budu vypovídat tak, aby dostal co nejnižší trest, to ona je monstrum. Kamil se nakonec zachoval jako hrdina." Adamovi se to moc nelíbilo, ale odporovat jí nechtěl. Ona to prožila, musela to vědět líp. Kamil zachránil jeho ženě život a za to mu bude nadosmrti vděčný. Sid měla pravdu: Zachoval se jako hrdina.
"Viky," řekla po chvíli Sid a znovu se od něj odtrhla: "myslí si, že mě Markéta zastřelila. Zavolej jí, prosím Tě." Adam si jí znovu přitiskl k hrudi a druhou rukou vytáhl telefon. 
Viky doma mezitím prožívala nervový záchvat. Ed Novotný nemohl uvěřit, že je sestra mrtvá a strašně brečel tátovi na rameni, Alice se opírala o záda manžela a také plakala a i Eduardovi staršímu tekly slzy. Sidonie se snažila jako jediná neslzet a být pro rodinu silná, pravda ale byla, že se jí také leskly oči. Její jediná vnučka, její milovaná Sid, byla po smrti. Viky ležela na boku gauče a hystericky křičela do polštáře, zatímco Sidonie u ní klečela a konejšivě jí hladila po paži: "Ššššš, Viktorko, neplakejte," říkala jí zlomeným hlasem, když v tom znovu zazvonil Vikyin mobil, který doposud ležel na zemi v jídelně.