KAMENNÉ TAJEMSTVÍ 2 - Západ slunce [POZASTAVENO]

3. kapitola

Od nálezu stopy uplynulo pět východů slunce a začali se objevovat další a další stopy.

,,Tak fajn, řekni mi, co cítíš?" mňoukl Skalák na Plaménka.
,,Nevím, rybu." odpověděl znuděně učedník.
,,Plaménku!" okřikl ho Skalák a snažil se nevybouchnout.
,,Ale když mě to nebaví!" ohradil se Plamének a nasadil ublížený výraz.
,,Musíš se naučit rozeznávat pachy, jsi trochu pozadu ve výcviku."
,,To říkáš pořád. Úsvitotlapka mi slíbila, že se mnou půjde lovit orly."
,,Tak to v žádném případě. Učedníci nemají sami v Dravčím údolí co dělat, a když k tomu je tu to zvíře." rozčílil se Skalák.
,,Cítím to zvíře." mňoukl náhle Plamének.
,,Pojďme radši do tábora." řekl Skalák.
Přestal se cítit bezpečně. Kolem bylo jakési děsivé ticho.
Skalák cítil, jak se kolem vznáší pach strachu. Plamének se přikrčil a docupkal blíž ke Skalákovi.
Skaláka potěšilo, že ho učedník bere jako někoho, kdo ho ochrání. Skalák by to rád udělal, ale všechny kočky věděli, že ani společně by to neporazili.
,,Rychle, pojď." pobídl Skalák učedníka.
Oba kocouři se dali do běhu a raději se neohlíželi za sebe.
Po chvíli zpomalili a konečně se ohlédli.
,,Jen zbytečná panika." poznamenal Skalák.
Plamének jen pokrčil rameny a vešel do tábora.

,,Mušlí, poslyš..." začal Skalák.
Odpočíval v doupěti s Mušlím soumrakem.
Ostatní kočky tvrdě spali, nebo vedli tiché rozhovory.
,,...mám celkem strach. Upřímně, už necítím to bezpečí, jako dřív."
,,Skaláku, nehroť to." vydechl Mušlí.
,,Já vím...jenom prostě na výcviku s Plaménkem, raději jsem zdrhl. Nedokázal jsem Plaménka přesvědčit, že je tady v bezpečí. Ukázal jsem mu, že je tu hrozba, že ani jeho učitel tomu nedokáže čelit."
Mušlí mu soucitně položil ocas na rameno.
,,Netrap se tím, i nejlepší učitel se může bát. Já teda o tom nic nevím, ale Plaménkovi jdeš za vzor stoprocentně." 

Skalák spěchal do velitelského doupěte s úlovkem. 
,,Ah, už jsi přišel." mňoukla Kapří hvězda a pokynula Skalákovi ať jde dál. 
,,Donesl jsem ti úlovek, Kapří hvězdo." 
,,Díky, dnes jsem neměla ani čas si něco vzít."
Skalák se posadil vedle Vrbového pruha a čekal, co jim velitelka oznámí. 
V doupěti byli zkušení válečníci a i Stéblotlapka.
,,Dnešní hlídka už zjistila, co za stvoření tu žije." promluvila a sledovala klidným výrazem kočky. 
,,A co to tedy je?" zeptala se Srnka. 
Kapří hvězda místo odpovědi kývla na Vrbového pruha a ten začal mluvit. 
,,Je to obrovské, vypadá to trochu jako my. Má zlatou srst a obrovské tesáky..." polknul naprázdno Vrbový pruh. 
Skalák jen mlčel a sledoval Vrbového pruha. 

,,Už víme co je zač to zvíře." mňoukla zvučně Kapří hvězda.
Kočky se mezi sebou začali bavit a vyděšeně pokřikovat. Kapří hvězda se je snažila utišit, ale kočky ji ignorovali. 
,,Tak dost!" zavřískl Bouřlivák a vyskočil na Skálu vedle Hvězdy. 
Kočky se rázem utišili. 
,,Díky..." řekla velitelka směrem k Bouřlivákovi. 
,,...učedníci mají zákaz sami vycházet z tábora, vždy jen v doprovodu svého učitele nebo jakéhokoliv zkušeného válečníka. Když to nebude nutné, nemusí nikdo vycházet z tábora vůbec. Lovecké výpravy a hlídky bude mít na starost Bouřlivák, vždy mu budete hlásit každý svůj krok z tábora." Kapří hvězda se podívala na dva učedníky a přimhouřila oči. 
,,Kde je zbytek?" zeptala se podrážděně. 
Čmelík jen pokrčil rameny. 
,,Prý šli na lov, ale já jim říkala ať nikam nechodí, když tu je to zvíře." odpověděla Úsvitotlapka a sklopila pohled na svoje tlapky.
,,To si ze mě děláte srandu?!" vykřikla Kapří hvězda. 
,,Jdu je najít, Skaláku, pojď se mnou." mňoukl pohotově Cvrček a vyběhl z tábora.
Skalák nečekal na povolení velitelky a běžel za Cvrčkem. 
Okamžitě zachytili stopu učedníků. Skalák poznal pach Plaménka. 
Zadoufal, aby neucítili pach toho zvířete nebo v horší verzi, pach krve. 
Pach je zavedl k řece, kde zanedlouho uviděli učedníky, jak se máchají v mělké vodě. 
,,Okamžitě vylezte z té vody, nebo si pro vás dojdu osobně!" křikl z dálky Cvrček. 
Učedníci rychle přiklusali ke kocourům s nevinnými pohledy. 
,,Jak si to jako představujete? Utéct z tábora." mňoukl o trochu jemněji Skalák. 
Snažil se, aby učedníky ještě víc nevystrašil, i když Cvrčka obdivoval, jak si umí získat respekt. 
,,Kapří hvězda včera jasně říkala, ať si dáváme všichni pozor." 
,,Však mi dávali pozor! Kůrotlapka hlídala." naježila se Větrotlapka. 
,,To nikoho nezajímá, do tábora, hned." poručil Cvrček a učedníci si loudavým krokem vydali přes louku. 
,,Blbec..." zamumlal potichu Vosík. Skalák mu okamžitě vpálil jednu po hlavě. 
,,Nejsme hluší." sykl Skalák a pomalu chladl od vzteku. 
Vosík poskočil leknutím a zrychlil krok. 

Sooo…další kapča je tu, ne, ještě stále žiju XDD
Omluvte mě, ale jsem strašně líny prasátko, který je až tak líny vydat pár předepsaných kapitol a teď navíc umírám protože jsem nachlazená a už mi dochází kapesníky qwq

Tady máte omluvnýho králíčka, nebo co to je XD

{\__/}
( •  .•)
/>  <\

~775 slov~