E.L.I. ~ Loki FF

28. Nobody can stop us

ELI
,,Představ si to El. Avengers a S.H.I.E.L.D. už jsou na cestě ale nemají šanci nás zastavit. My ale zastavíme je. Rozbijeme je zevnitř." pronesl vzrušeně Loki, jak tak seděl na zábradlí a koukal na mě, jak pochoduji sem a tam. Vlasy mi vlály ve větru a zamotávaly se do mých náušnic.

,,Za jak dlouho tady asi tak budou?" zeptala jsem se.

,,Co nevidět. Už je to patnáct minut. Čekal jsem je tu dřív, ale když si potřebovali odskočit ještě na záchod, tak budiž." pronesl lhostejně a seskočil ze zábradlí ,,Co se děje?"

,,Lidé přede mnou utíkali jako před nějakou příšerou." tohle mě hrozně trápilo.

,,Až tenhle svět ovládneme, už tě nikdo nebude vidět jako příšeru. O to se postarám." pronesl rozhodně.

,,A co když ne? Lidé jsou paličatí, ale jakmile se jim začne někdo srát do života, postaví se proti tomu. Loki, tady nás žádný trůn nečeká." začala jsem najednou přemlouvat.

,,Co jsi najednou tak proti mě?" nerozuměl.

,,Cože? Nejsem proti tobě Loki, jsem s tebou a vždycky budu. Ale věř, že my dva nemáme šanci ovládnout toto všecko. Je to na nás dva až moc velké." pronesla jsem.

,,Miluješ mě?"

,,Ovšem."

,,Tak mě pronásleduj. Buď hodná holka a poslouchej mě. Už to nelze zastavit. Já jsem tady pánem a tohle jsem plánoval celou tu dobu, co jsem padal nicotou."

,,A miluješ ty mě?"

,,Quinjet." zamumlal úplně zcestně Loki a ukázal na šmouhu na obloze ,,Běž se schovat. Okamžitě." přikázal mi naštvaně. Zase ta jeho náladovost... neuvěřitelně s ním cloumají hormony ,,TAK BĚŽ!"

Nechtěla jsem se s ním hádat. Sklopila jsem tedy hlavu a odešla. Šla jsem si to po schodišti směrem dolů na mezipatří, kde jsem měla být schovaná po celý ten čas, kdy Loki bude bojovat proti Avengers. Mě měli pouze a jenom najít a odvézt taky.

Jakmile jsem došla tu hromadu... hrómadu schodů, posadila jsem se na poslední schod a pohlédla vzhůru. Nic jsem neviděla, ale zvuků jsem slyšela dost. Dle blesků jsem usuzovala, že je tam Thor, dle svištění štítu jsem usoudila, že je tam Kapitán Amerika a dle rachocení trysek jsem tušila, že tam bude i Iron man. A ty těžké kroky... to byl Loki. Poznala bych ho vždy a všude.

,,Elizabeth?" uslyšela jsem hlas. Otočila jsem se a zjistila, že za mnou stojí Natasha a ještě jeden chlap, kterého jsem zatím neviděla. Bylo hezké po dlouhé době vidět známou tvář, která na mě byla hodná. Nevěděla jsem co teď. Mám ji obejmout? Mám proti ní bojovat?

Nerozhodnosti, já tě fakticky zabiju! Vždy přijdeš v ten nejhorší okamžik.

,,Eli, bože můj, hrozně jsem se o tebe bála." přiběhla ke mě Natasha, sedla si vedle mě a objala mě. Já na to jenom mlčela ,,Báli jsme se toho nejhoršího. Báli jsme se, že tě muflon ovládl jako Clinta." dodala a ukázala na toho muže s lukem, co přišel s ní.

,,Jsem v pořádku." zamumlala jsem a zabořila jí hlavu do ramene ,,Moc jsi mi chyběla..." vzlykla jsem a nechala jednu, dvě, tři... dobrá, trochu víc slziček skápnout z mého obličeje do její uniformy.

,,Teď už je všechno dobrý. Můžeš jít s námi. Ten muflon už ti neublíží." řekla mi. V ten moment přestalo nad Eiffelovkou svítit modré světlo. Zřejmě tam nahoře už vypojili kostku.

Něco kovového dopadlo na mezipatří. Já se odtáhla od Natashi a podívala se, co to bylo.

Lokiho hůl s kamenem mysli.

Vstala jsem tedy, přešla k té holi a vzala ji do svých rukou.

,,Teď už máme opravdu všechno." poznamenal na to Clint.

,,Rogersi, doufám, že jste chytili muflona a zachránili svět." pronesla Natasha do komunikátoru.

,,Máme i ten Tesseract." uslyšela jsem kapitána z vysílačky.

,,Jo a my máme Lokiho hůl a to se podrž... našli jsme i Eli." pronesla radostně Natasha.

,,Odpusťte mi to..." pronesla jsem potichu a vystřelila jsem proti Natashe. Tu zasáhlo modravé světlo a nepěkně se natloukla do hlavy o schody.

Hawkeye na to okamžitě zareagoval a natáhl si svůj luk. Namířil jím na mě.

,,Tak jo dítě, hlavně žádný blbosti." pronesl. Já hůl ale nepokládala. Stále jsem ji držela. Co teď? Zkusím hrát na city. Zkusím být manipulativní, jako Loki.

,,Přece by si nezabil Starkovu dceru. Vlastně obecně... přece by si nezabil dítě." fuj. Z mého tónu mi vyskakovala husí kůže. Zněla jsem jako pravý záporák. To se mi nelíbilo. Ale hold, slíbila jsem Lokimu, že zůstanu na jeho straně.

,,Týme, máme problém. Eli je pod kontrolou Lokiho." pronesl Clint do komunikátoru. Mezitím se Natasha fakticky těžce zvedala.

,,Nejsem pod kontrolou. Stark mě vypudil. Copak vám to neřekl?" zasyčela jsem jedovatě ,,Tony se mě vzdal... však Loki se mě ujal. Nic nezastavíte." proč tak najednou mluvím.

Dolů za námi přiběhl Rogers. Další známá tvář.

,,Eli... polož to žezlo." řekl mi a připravil si svůj štít.

,,Ne." pronesla jsem a vypálila po něm. Blbá chyba. To si budu vyčítat.

Jo... budu.

Clint po mě vystřelil. Já se snažila uhnout a tak se stalo to, že jsem zakopla o svou vlastní nohu a válela jsem sudy až po skoro okraj mezipatří. Páni. Ještě pár centimetrů a málem bych přeletěla přes okraj a rozmázla se o ten chodník tam dole.

Já vstala ze země, ale co by se nestalo. Když nemůžu spadnout sama od sebe, musí mi mrazík pomoci.

Neskutečně tvrdě mě do hlavy udeřil jeho štít a já přepadla přes okraj.

Padala jsem.

Něco mě ale chytlo. Něco kovového. Nestihla jsem ale zaregistrovat co. Omdlela jsem totiž.