Light In The Dark |FF Mattheo Riddle //dokončeno, ale nikdy nedopsáno//

7. Kapitola

O dva týdny později

Vzbudil rachot v pokoji otevřela jsem oči a všimla si, že se Pensy převléká do hábitu.

,,Promiň, nechtěla jsem tě budit." podívala se na mě ustaraně.

,,To nic." zvedla jsem se a šla jsem si umýt napuchlí obličej.

Udělala jsem si hygienu a převlékla jsem se do hábitu. Ani jsem se nenamalovala, nic prostě. Nemám na to sílu. Z pokoje jsem vyšla, jen kvůli tomu, že mě Pensy donutila. Sešli jsme schody a opět tu na nás čekali kluci. Všichni hned pozdravili, ale když jsem chtěla taky pozdravit, tak ze mě nevyšla ani hláska. Tom mě hned objal, to též udělal Draco. Společně jsme šli do Velké síně a opět na mě všichni koukali. Šla jsem mezi Dracem a Tomem. Nešlo přeslechnout, jak se bavili o Mattheovi. Na chvíli jsme se zastavili ,  protože si Theo zavazoval tkaničku.

,,Prej Riddle na Malfoyovou, jeho holku mimochodem, použil kletbu Crutiatus. Skoro ji zabil, chápeš to?" zaslechla jsem dvě holky se bavit.

Nezvládla jsem se udržet a vytáhla jsem hůlku.

,,No to teda nechápu. Je to psychopat." odpověděla jí druhá holka.

Hned jsem přišla k nim a namířila na ně hůlkou.

,,To jsou jen debilní kecy! On by mi nikdy neublížil! Naopak, zachránil mě!" řvala jsem po ní a měla jsem chuť jí udělat něco fakt zlého.

Když jsem jí chtěla dát facku, tak mě, ale zadržel Draco. Chytil mě a odvedl do boční uličky. Opět jsem mu brečela v objetí.

,,To nic, to nic." objímal mě pevně Draco.

,,J- já to fakt nezvládnu Draco. To prostě nejde!" zašeptala jsem mu do hrudi.

,,To zvládneš. Jsem tu s tebou dobře? Teď se pojď najíst." pousmál se a chytil mě za ruku.

,,Já nemám hlad." podívala jsem se do země a utřela si slzy.

,,Tak- tak tam budeš aspoň s námi." zatáhl mě za ruku, což mě donutilo jít.

Když jsme vešli, musela jsem se dívat do země. Bylo mi jasné, že se na mě jen tak koukat nepřestanou. Stejně je ani neznám, takže stále je moc nechápu. Vlastně na Draca jsem si vzpomněla jen díky tomu, že jsem si vzpomněla na něj. Seděli jsme u stolu a já čekala až všichni dojí svoje jídlo. Jsem jim vděčná, že mě nenutí do jídla. Asi vím proč jsem se s nimi bavila. Jsou skvělí, nechápu co proti nim kdo má.

,,Ehm." zaťukala mi na rameno hnědovlasá dívka.

,,Ano?" s nechutí jsem se otočila.

,,Poslyš, chtěla bych ti říct, že je mi líto, co se za poslední den stalo. A myslím si, že by ti Mattheo nic takového nikdy neudělal." dívala se dívka do země a já se začala hrát nervózně s prsty.

,,Jo, dík. A kdo že jsi?" prohlédla sem si ji a zkusila jsem zavzpomínat.

Nepřišlo mi že se známe. Asi jen někdo nepodstatný.

,,No jo, tvoje paměť. To je jedno, měj se fajn." usmála se a odešla.

Prý ,,měj se fajn." ono to jde mít se fajn, když si nic nepamatuješ? Když si pamatuješ jen tvého přítele, kterého možná zavřou, za něco co nikdy neudělal?

,,Hele jsi v pohodě?" pohladil mě po zádech Tom.

,,Jdu na záchod." zvedla jsem se a odešla rovnou na nejbližší záchody.

Cítila jsem, jak na mě jde zase panický záchvat. Zkoušela jsem se uklidnit vzpomínkami na Matthea, ale moc to tedy nepomohlo. Tak jsem si sedla do jedné kabinky na záchod a zkoušela dechové cvičení. Stejně mi ty slzy začali téct. Ale aspoň jsem se vyhnula záchvatu.