Born To Kill || Harry Styles

Chapter 44

Utekl celý měsíc od toho, co mě Harry a ostatní zachránili. Od té doby se toho moc nezměnilo. Harry je celé dny zavřený v pracovně, kde jedná s několika dalšími šéfy gangů ohledně rozdělení si Victorova impéria. Harry se všeho vzdal, ale pomáhá Diegovi, vůdci Los Diablos, aby získal většinu impéria. Snaží se dát dohromady náš svět a zabírá mu to všechen čas, takže spolu moc nejsme. 

Nechci ho od jeho práce zdržovat a tak makám sama na sobě. Celé dny trávím v posilovně, abych nabrala zpět své svaly, taky trénuju boj, hod s noži, střelbu a všechny věci, které jsem dost zanedbávala. Zase jsem se našla a to je to hlavní. A když zrovna netrénuju, tak trávím čas s Chrisem. Harry mě pouští mimo dům, jen se mu musím každou chvílí hlásit, ale s tím nemám jediný problém, hlavní je, že se můžu vídat se svým dvojčetem. Ani otci to nevadí a dokonce trávím čas i s ním. Zrovna dneska k nim jdeme na večeři z čehož jsem dost nervózní, protože poznám Chrisovu nevěstu. Když Chris utekl od oltáře, dost to její rodinu nasralo a otec s nimi musel vyjednávat, nakonec se ale dohodli a Chris si ji tak vezme. Je mi ho líto, ale sám na to přistoupil a já tak musím být ticho. 

Kolem mého pasu se najednou obtočí Harryho potetované ruce. „Ahoj, lásko," zašeptá mi do ucha a políbí mě na krk. 

„Nevěděla jsem, že jsi doma," povím a položím nůž na kuchyňskou linku, abych se na něj mohla otočit. Hned si mě k sobě přitiskne, takže spojím ruce za jeho krkem, dívajíc se do jeho krásných očí. Oběma rukama vjede pod látku mého trička. Po zádech mi přeběhne mráz, jak se jeho studené prsteny setkají s mojí pokožkou. 

„Právě jsem se vrátil," poví a já chápavě přikývnu. „byl jsem u Zayna."

Úsměv mi z tváře hned spadne. „Jak je na tom?" 

„Nic moc. Zase se pustil do toho svinstva. Každej zkurvenej večer tráví s děvkama v baru, kde fetuje jako kdyby mu bylo kurva jedno, že ho to zabije. I když se mi to ani trochu nelíbí, tak kurva vím, že jste si blízký.. neřekl ti něco?" Přimhouří na mě oči. 

Zavrtím hlavou. „Říkal jen, že je zamilovaný do nějaké holky, která o tom neví. Myslím, že se trápí kvůli ní." Vidím to tak, že se za ním musím stavit a pomoct mu, být tu pro něj v těch nejhorších chvílích, protože to sakra přátelé dělají i když se mi teď poslední dobou vyhýbá, ale dělá to tak všem. Pouští si k sobě jen Harryho.

Harry si odfrkne a stiskne mi boky. „Nenapadlo tě, že myslel tebe?" 

„Mě?" Pozvednu obočí a na chvíli se nad tím zamyslím. Rozhodně mě nic takového nenapadlo. Vždyť to on sám mi řekl, že zůstaneme jen kamarádi, když mě zachránili. „Ne, Zayn mě určitě nemyslel." 

„Cítíš k němu něco?" Po jeho otázce na něj zůstanu chvíli zírat naprosto beze slov. Jak si sakra může myslet, že bych k němu něco cejtila? Jasně, políbila jsem ho, ale bylo to, abych Harryho naštvala, i když to zní hrozně, ale je to tak. Zayna mám ráda pouze jako svého nejlepšího kamaráda, beru ho jako svou rodinu a rozhodně k němu necítím to, co cítím k tomuhle podezíravému kudrnáči. „Je to jednoduchá otázka, lásko." Zamračí se na mě, když mu dlouho neodpovídám. 

Nadechuju se k odpovědi, ale dřív než stačím něco říct, přeruší mě jiný hlas: „Všichni tady sakra víme, že jsem to já koho miluje." Zamračím se, načež mě kudrnáč pustí a odstoupí ode mě, takže můžu vidět na mé dvojče, jenž se na mě usmívá. 

„Ty jsi, vole, její trapnej bratr, to se nepočítá," odpoví mu Harry s otráveným hlasem. 

„Chrisi," usměju se. „co tady děláš?"