Pár dní bez Molly aneb Pohroma v Doupěti

3.

Po tomto ranním fiasku nikdo neměl chuť něco dělat. Dopoledne proběhlo tak, že se všichni zavřeli v pokojích a vylezli jen za účelem potřeby či hladu.

Po obědě, jenž byl způsobem Kdo co urve, došla Charliemu trpělivost, kocovina už přešla, a tak se zvedl a došel před dveře pokoje, jenž patřil dvojčatům.

Když je otevřel, málem ho ranila mrtvice, protože to, co uviděl, ho úplně dostalo.

Fred, George a Ginny si pomalovali pokoj Powellovými pastelkami, voskovkami a a jinými barvičkami, které šly jen velmi těžko smýt...

"A dost, jede se na Příčnou!" zavelel a všichni, co byli v místnosti přítomní k němu zvedli hlavy.

"Jó!!" zaječela Ginny.

"A co Ron?" pozvedl tázavě obočí George.
"Není mu dobře..." povzdechl si Charlie,"řeknu Billovi, ať se tady o něj postará."

Za pět minut už stáli všichni čtyři před barákem a nahlas se chechtali. Netrvalo to ani pět sekund a všichni se s hlasitým prasknutím přemístili.

***

Percy celý den jen koukal z okna. Bylo mu jedno, že za ním litá jedna sova za druhou, že má v pokojíku nepořádek jako v Nebelvírské společenské místnosti nebo to, že celé dopoledne nic nejedl. Naštěstí se mu podařilo uklidit strop i s Ghúlem.

Na dvorku, kam směřoval jeho pohled se před chvílí přemístili jeho sourozenci bůhvíkam.

A on? Zůstal tady. Proč? Co dělá špatně? Hlavou mu projíždělo mnoho myšlenek, ale jedna ho sžírala opravdu nejvíc. Sice se netýkala jeho nebo sourozenců, ale obával se o jednu osobnost v domě.

Otec se totiž hned po snídani vypařil do garáže, kde dříve stál starý Ford Anglia a ani jednou nevyšel ven.

Percy už to nevydržel, vzal si hůlku a seběhl schody.

Když přišel před dveře garáže, přitiskl ucho na vrata a poslouchal.Ozývalo se... CHRÁPÁNÍ?!

Percy vlezl dovnitř a viděl otce, jak leží na zemi a v ruce drží prázdnou láhev ohnivé whisky. Arthur se probudil, zvedl k Percymu hlavu a otuple se usmál.

"Percánku, ty můj kluků zlatá. Já chci ještě bumbat," vypravil ze sebe a po posledním slově hlasitě škytl.

Percy znechuceně přešel k otci.
"Ty už máš dost, tati," odpověděl mu a začal ho zvedat ze země, kdyby náhodou chtěl jeho otec zvracet.

"Fuj, ty smrdíš," ulevil sám sobě a začal otce vytahovat na nohy.

Ale zvedejte sami svého otce, když mu ani nohy neslouží a ještě k tomu mele hlouposti.

"To je vůně, chlapče, vůně.
Přímo parfém!"

"No to teda," uchechtl se zoufale Percy zrovna když mu Atrhur vzdoroval se svojí levou nohou a naschvál ji krčil pod sebe.

"Natáhni tu nohu," sdělil Percy svému otci.

"Molly mě nemá ráda" odpověděl úplně mimo mísu Arthur.

"Jo, tati, skvělý, hlavně natáhni tu nohu!" zafuněl Percy.

"Ona mně utekla. Nemá mě ráda. Víš ty vůbec, jak já, jak já jsem zoufal-" zbytek nedořekl, protože opět hlasitě škytl.

"Natáhni tu nohu prosím!" naléhal na svého otce synátor.

"Jo, d-dyť co dělám," řekl otec, ale neudělal nic, jen se připitoměle usmál jak měsíček na hnoji.

Percy zafuňel a z úst mu vyšlo nejedno hezké slovíčko.

"Kolikrát ještě mám říct, abys zvedl tu nohu?" zoufale ze sebe vydoloval Percy.
"Ne, ruku nenatahuj, eh. NOHU NATÁHNI!"

Konečně se podařilo a Arthur natáhl nohu přímo předpisově. Jeho syn si hlasitě oddechl a posadil otce do křesla.

To nemá cenu, pomyslel si Percy a zavřel za sebou dveře garáže. Nastalo pro něj zase jen nudné odpoledne plné zkoumání propadávacího stropu.